Úvod Dějiny hornictví Historie Kutnohorské dolování (5)

Kutnohorské dolování (5)

746
0

Jak u Pražanů, tak u Táborů se projevovala snaha o zachování kontinuity v báňské a mincovní správě, a proto obě strany ustanovovaly mincmistry. Bylo-li obsazováno místo mincmistra, byla patrně v činnosti i mincovna, která potřebovala stříbro, jež se dalo získat jen výrobou z rudy, neboť stříbrných předmětů — pagamentu — bylo v Hoře po řádění Zikmundově a jeho vojenských hord a po útěku německých měšťanů jistě velmi málo. O obnovení báňského podnikáni svědčí i ustanoveni o prodejích dolových koží z r. 1435 a důlního dřeva z r. 1442. Přímým důkazem, že se na Kutnohorsku dolovalo brzy po revoluci, jsou zápisy o dolování. Již r. 1427 se jednalo o odvodnění dolů Purglénu a Sedláků přes důl Studnici, který byl tehdy v provozu. Z r. 1430 máme záznam o sporu mezi těžaři dolu Maur a Purglén a je z něj patrno, že šlo o větší podnik s lénhavíři a že to nebyl první spor, projednávaný před mincmistrem, úředníky, purkmistrem a konšely husitského města. R. 1434 se pracovalo v dole Ječmeni. Hlavní oselské doly však v provozu patrně nebyly; činnost se asi omezila na doly v severním úseku oselského pásma, které se daly snadněji odvodňovat. Z jiných pásem máme přímý doklad o Kuklíku, kde byl v chodu r. 1434 důl Provod nad Gruntou; ze záznamu o dole Šváby na staročeském pásmu z r. 1433 a 1436 nelze bezpečně usoudit, zda se v něm pracovalo. Dokladem toho, jak rychle se poměry v Hoře konsolidovaly, je to, že havíři již r. 1443 žádali o obnovení havířského pořádku, což předpokládalo větší počet dělnictva a jejich značnou organizovanost. Práva mincířů byla obnovena roku 1435.

Většímu rozvoji dolování v první polovině 15. století bránil nedostatek podnikatelského kapitálu, a to byl také patrně hlavní důvod pro pokus o vyrovnání mezi starými a novými kutnohorskými usedlíky, který byl proveden majestátem Zikmundovým r. 1437 a později opětován r. 1457. Při tomto druhém narovnání bylo stanoveno, že do určité lhůty mohou staří majitelé převzít své domy za polovinu odhadní ceny nebo je mohou za polovinu přenechat novým majitelům. Byl-li dům nákladně opraven, měl dostat starý majitel jako odstupné 1/3 ceny nebo nový od starého 2/3 ceny.

Od poloviny 15. století se začínalo pomalu pracovat na všech pásmech kutnohorských. V podni-katelské soustavě se prakticky nic nezměnilo, než to, že německé měšťany vystřídali čeští. Dolovací technika dosáhla za české správy v této době velmi vysoké úrovně. Kaňkovské doly se dostaly do hloubek kolem 500 m teprve v 16. století, hloubek oselských dolů bylo dosaženo ve druhé polovině 15. století. Jsou totiž jen dvě možnosti: Buď dolování v době předhusitské se dostalo do hloubek kolem 500 m, v revoluci byly doly zatopeny a čeští havíři a technikové doby Vladislavovy je odvodnili, anebo práce ve 14. století prováděné nešly do velké hloubky a pak to muselo být provedeno v 15. století. V každém případě to dokazuje vysokou úroveň české báňské techniky. Sporé celkem prameny vedou k názoru, že teprve v 15. století se šlo do větších hloubek.

Rozmach báňského podnikání, který můžeme sledovat od poloviny století, vedl k obnovení hospodářské a politické moci Kutné Hory. V důsledku toho získávalo město různé výhody. R. 1459 povolil král čtyřdenní zastávku vorů ve St. Kolíně, aby mohli kutnohorští nakupovat dřevo, r. 1461 jim byly sleveny poplatky placené z městských pozemků sedleckému klášteru a pražské kapitule a r. 1467 byli zbaveni povinnosti odvolávat se k jihlavskému hornímu soudu a podléhali nadále jen králi a nejvyššímu mincmistrovi. O politickém významu města svědčí volba Vladislavova za krále, provedená ve Vlašském dvoře r. 1471 a sněm kutnohorský z r. 1485, na němž došlo k dohodě mezi utrakvisty a katolíky. Rychlý rozmach Hory nezabrzdily ani napjaté poměry za Jiřího z Poděbrad. Za Vladislava dosáhl hospodářský rozkvět města vrcholu; vnějším projevem bohatství jsou pozdně gotické stavby, bohatá výzdoba chrámů i soukromých domů a nákladný způsob života báňských podnikatelů a obchodníků. Hora získávala další výsady od Vladislava a Ludvíka. R. 1503 byli měšťané osvobozeni od vojenské povinnosti, dostali hlas na sněmu hned po pražských městech, r. 1507 jim bylo zaručeno, že podléhají jen městskému a hornímu soudu s odvoláním ke králi, r. 1514 bylo nařízeno, že obnovování městských konšelů provádí král nebo nejvyšší mincmistr a r. 1523 dostali právo svobodně rozhodovat o dědictví.

Rada předpisů a instrukci z doby Vladislavovy, zvláště však ustanovení z roku 1485, 1486 a 1494 o cenách stříbra, výkupu rud a jiných záležitostech ukazuje na rozpory, plynoucí z hospodářských a společenských poměrů, jež začaly ohrožovat báňské podnikání. Podle starobylých zvyklostí mohl být těžař i rudokupec současně báňským úředníkem a městským konšelem. To ovšem vedlo k zneužívání moci vyplývající z funkce veřejného úřadu k osobnímu prospěchu jednotlivců, docházelo ke korupčním aférám, nespokojenosti mezi pracujícím lidem a k demoralizaci úředníků. V těchto zlořádech kořenili i havířské bouře z r. 1494-1496.

Tyto poměry měly ovšem spolu s technickými potížemi zpětný vliv na báňské podnikání, které začalo od počátku 16. století znovu upadat. Vše nasvědčovalo tomu, že stará podnikatelská soustava a právní řád se využily, ale nebylo síly, která by zavedla nový pořádek. Při tom velká část králových vydání měla být kryta z výnosů kutnohorského podnikání. Proto se začalo uvažovat o tom, jak zastavit úpadek dolování. Tuto otázku měly rozřešit porady a komisionelní šetření, na která bylo 16. století tak bohaté.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.