Úvod Důlní neštěstí, nehody, havárie Katastrofa na Dole Nelson III dne 3.1.1934 (II. část)

Katastrofa na Dole Nelson III dne 3.1.1934 (II. část)

1219
0

Již v den katastrofy bylo zahájeno přísné vyšetřování za účasti vládních a odborných orgánů, při které bylo zjištěno, že důl trpěl četnými a častými zápary a ohni v revírech Úpadním a Salesiově. Dále bylo potvrzeno, že uhlí má silný sklon k tvorbě uhelného prachu. Neštěstí zavinil uhelný prach, nahromaděný ve velkém množství v dole, přičemž nebyl ani odstraňován, ani zkrápěn. Šetření bylo ukončeno již 7. ledna 1934 a protokol o šetření obsahoval 324 stran svědeckých výpovědí, mapové přílohy a fotografie v to nepočítaje. Z protokolu nade vší pochybnost plynulo, že správou dolu nebyly dodrženy hornopolicejní předpisy o zneškodňování uhelného prachu, a že ani dozor ze strany báňské správy nebyl dostatečný. Dále bylo zjištěno, že o nebezpečném stavu v dole věděly i osádky pracovišt, že se však v období všeobecné nezaměstnanosti bály své nadřízené na tento stav upozornit z obav před případným propuštěním. Závěrem se ve zprávě uvádí, že výbuchu mohlo být zabráněno, kdyby správa dolu dbala bezpečnostních opatření, platných v té době, a závady zjištěné báňskými inspektory řádně a včas odstraňovala. Na základě tohoto protokolu o šetření neštěstí byli vzati do vazby přední úředníci a dozorci dolu, v čele se závodním Ing. Štěpánem Beiserem.

Prvním třinácti vyproštěným obětem byl dne 8. ledna 1934 uspořádán velkolepý pohřeb, jakého nepamatovali ani ti nejstarší pamětníci. Stal se i tryznou za všech 142 obětí této velké katastrofy.

29. 3. 1934 konala se na ministerstvu veřejných prací porada za účasti všech zúčastněných stran, jak naložit s veřejnou sbírkou pro pozůstalé. Původně ministerstvo zamýšlelo zřízení podpůrného fondu, z něhož by pozůstalí dostávali pravidelné přídavky k zákonným důchodům, které všichni dostali. Posléze bylo však usneseno, že celý výnos sbírek ve výši 3,3 mil. Kčs bude rozdělen ze dvou třetin sirotkům, jichž bylo 192 a z jedné třetiny vdovám a sourozencům, pokud tito byli odkázáni na výživu ze strany zahynulých.

Družky obětí byly přitom postaveny na roven zákonným manželkám. Tak připadlo na každou vdovu k jednorázové výplatě asi 7 600, Kčs a na každého sirotka 11 000,- Kčs s tím, že se sirotkům tato částka vyplácela až v den jejich plnoletosti. To vyvolalo vlnu nespokojenosti u vdov, které se domáhaly výplaty pro siroty v celé výši najednou, což bylo později tendenčně překrouceno a využito propagačně tak, že vdovy zůstaly zcela bez prostředků. Jak vidíme, nebyla to pravda.

Následky katastrofy byly zmáhány několik let a práce se protáhly až do začátku druhé světové války, kdy byl důl připojen k dolu Alexander. Jako přímý důsledek katastrofy byly provedeny i změny v provádění báňské inspekce v dolech. Dne 19. října 1934 byl přijat Nový zákon o báňské inspekci, kterým byla mimo jiné zřízena také instituce dělnických báňských inspektorů, kteří museli být existenčně zcela nezávislí na správě toho dolu, na kterém inspekci prováděli.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..