Dne 22. února 1963 vznikl ke konci odpolední směny na Dole maršál Koněv v Dřínově v severočeském hnědouhelném revíru oheň třením pohonu pásového dopravníku. Pro nedostatek vody ve vodovodním potrubí se nepodařilo požár uhasit a úsek musel být uzavřen hrázemi.
Hnědouhelný Důl maršál Konev dobýval sloj v hloubce 150 až 180 m. Byl zařazen jako důl neplynující s nebezpečím výbuchu uhelného prachu. Větrání dolu bylo diagonální s výdušnou jámou ve střední oblasti dolu a s vtažnými jámami na okrajích dolového pole.
Výkon ventilátoru na výdušné jámě byl 1 650 m3/min při depresi 430 Pa (43 kp/m2).
Zapojení větrních cest v dole bylo tvořeno soustavou úhlopříčných spojení vzájemným propojováním jednotlivých větrních oddělení. Stabilita větrní sítě mohla být narušena při malých depresních spádech jakýmkoli zvýšením odporu v kterékoli části větrní sítě a zejména při vzniku tepelné deprese od rozsáhlého důlního požáru.
Oheň vznikl v pásové chodbě na přesypu pásové soupravy v dovrchním důlním díle a byl zjištěn údržbářem ve 20.50 h. Pásová souprava byla sice hlídána automatizačními prvky, ale nebyla pravidelně kontrolována. Údržbář nemohl sám ihned oheň uhasit, protože neměl k dispozici hadici k napojení na vodovodní potrubí.
Přivolaní havíři se pak pokusili po napojení přinesené sbíječkové hadice na vodovodní potrubí hasit oheň přímo na pohonu. Ve vodovodním potrubí však nebyl dostatečný tlak vody, protože při střídání směn nebyla obsazena čerpací stanice, z které toto potrubí bylo zásobováno vodou. Také pokus o hašení hasicími přístroji byl neúspěšný.
Ohnisko požáru se uzavíralo v užším okruhu postavením větrního závěsu na vtažné straně a připravila se dřevěná peření na výdušné straně. Po půlnoci se muselo přikročit k uzavírání v širším okruhu celého dobývaného úseku, a to uzavřením přípravných a revírních uzávěr jen na vtažné straně. Uzavíralo se peřením z prken, které se omazávalo jílem. Na výdušné straně byl v 1.45 h postaven větrní závěs.
Vlivem tepelné deprese požáru při velmi malých tlakových spádech ve větrní síti se v uzavíracím úseku hromadily požární zplodiny, které byly také ředěny přisávaným vzduchem, čímž byly vytvořeny podmínky pro vytvoření výbušných směsí požárních zplodin se vzduchem. Tyto výbušné směsi mohly být při zvratu proudění větrů, vytvořeném tepelnou depresí požáru, zapáleny na otevřeném ohni u pohonu pásového dopravníku.
Ve 2.16 h dne 23. 2. 1963 došlo k výbuchu v požářišti, kterým byly postiženy záchranné čety pracující na stavbě revírních uzávěr na vtažné straně. Vlivem mechanických a tepelných účinků výbuchu bylo smrtelně zraněno 8 záchranářů a čtyři byli těžce popáleni. Na výdušné straně byli 4 členové záchranné čety zraněni lehce.
Protože bylo průzkumem po výbuchu zjištěno narušení všech uzávěr a zjištěny nebezpečné koncentrace hořlavých plynů, bylo rozhodnuto uzavřít celý důl až na povrchu zakrytím nejdříve vtažné jámy a nakonec výdušné jámy. Uzavření jam bylo skončeno ve večerních hodinách 25. února 1963.
