Úvod Doly a revíry KDK Důl Průhon v Kladně

Důl Průhon v Kladně

767
0

S jeho hloubením bylo započato na jaře roku 1864. Od této doby, až do jeho zastavení v roku 1889, se vytěžilo následující množství uhlí:

celkem do roku 1889 vč. – 1934 876 t
celkem do r. 1883 – 1631814 t
v pětiletí do roku 1878 – 1882 493 969 t
v samotném roce 1883 – 101172 t
v pětiletí 1884—1888 – 461 042 t
v samotném roce 1889 – 42 011 t

Dnes na místě, kde dotyčný důl stával, stojí zbytky budov, v nichž byly upraveny pro městské lidi, nalézající se bez přístřeší, nouzové byty. Pozemek šachty i uvedené zbytky budov jsou asi od roku 1903 v majetku kladenské obce.

Název Průhon je místního významu a podle mapy z r. 1851 víme, že to byl věcný název. Znamenal původně travnatou cestu pro honění dobytka na pastvu a tuto cestu mělo každé poddanské městečko či větší ves ve středověku, kdy byla základem obživy všeho obyvatelstva pouze zemědělská výroba.

Šachetní profil dolu Průhon byl kruhovitý o světlosti průměru 12 rakouských stop (1 stp — 3,79 m), vyzděný cementovou maltou. Byl rozdělený na dvě nestejné poloviny, z nichž větší, východní část, sloužila jako těžní oddělení, kdežto západní část 1065 m/m šířky, pro umístění šachetních pump a lezné oddělení. Zbývající kruhový segment o šířce 750 m/m byl používán pro větrání dolu.

Výstroj šachetního komínu byla provedena z hráněného dříví, větrací oddělení bylo zapaženo silnými, navzájem utěsněnými fošnami. Vodítka se nalézala v čele obou klecí a byla provedena v rozměrech 18,5×24 cm.

Těžní věž byla také dřevěná a vysoká od terénu ke středu lanovnic 12,8 m. Lanovnice byly 3,8 m průměru, věnec s drážkou na plochá lana. Na výjezdovém patře v šachetní budově byla umístěna sklápěcí stavítka systému Staus. Těžní lana byla plochá, konstrukce z ocelového drátu o specifické pevnosti 150/160 kg/ /mm2, jaké se používaly na jiných dolech společnosti.

Těžní stroj, používaný až do roku 1874, byl dodán firmou Kail & Halloth z Bruselu. Jeho nominální výkon obnášel 50 ks, převod byl na bubny ozubeným čelním soukolím. Stroj byl umístěn v přístavbě na západní straně budovy. Od roku 1874 byl v činnosti dvouválcový ležatý parní stroj, dodaný firmou L. A. Quillack z Anzinu v Belgii. Průměr válců po 500 mm, zdvih 2000 mm, původně s expanzivním šoupátkem, jež bylo odmontováno a nahrazeno šoupátkem jednoduchým s coulisovým rozvodem systému Allan.

Po zrušení provozu byl těžní stroj ponechán na místě, aby za čas mohl být znovu upotřeben. Bylo to v roce 1908, kdy byl převezen na nově založený důl Theodor u Pcher a tam používán jak v době hloubení, tak i později co hlavní těžní stroj. Po instalaci elektrického těžního stroje na dole Theodor sloužil ještě jako záloha. Po zrušení dolu Theodor byl parní těžní stroj, pocházející z dolu Průhon, demontován a prodán do starého železa.

Vodotěžný stroj povrchový: Povrchový parní stroj k pohonu šachetních pump byl jednoduchý vahadlový stroj se šoupátkovým rozvodem a stojatým parním válcem, dodaný firmou Thomas Fletschner z Vídně. Vyvěrající voda v podzemí jámy Průhon nebyla čerpána až na dennici povrchu, nýbrž ze šachetní žumpy zdvižnou pumpou na horizont těžní třídy, odkud původně byla zdvižená voda odpouštěna dřevěnými lutnami do důlních polí Kübeck. Další jedna zdvižná pumpa čerpala vodu ze šachetního žumpu do dřevěné nádrže, odkud voda samočinně odtékala k sousednímu dolu Engerth litinovým potrubím světlosti 130 mm. Na povrch byla čerpána pouze voda zachycená v jámě v hloubce 75,5 m od dennice, kde byla umístěna tlaková pumpa a nad ní se o 26,15 m výše nalézala zdvižná pumpa. Obě pumpy dodávaly potřebnou vodu pro napájení kotlů a jiné povrchové účely. Tahadla všech vyjmenovaných pump byla provedena ze smrkových hranolů.
|
Čerpání vody na dole Průhon bylo zastaveno roku 1886 a zařízení odprodáno do starého železa. Množství vody potřebné pro povrch jmenovaného dolu bylo dodáváno z dolu Engerth pomocí odpadního potrubí ze žlabů.

Tlakový vzduch: Je velmi zajímavé, že již tehdy byl na dole Průhon, stejně jako na dole Kübeck, v používání pro pohon několika menších vrátků v jámě tlakový vzduch o napětí asi 5 atm. Kompresor byl umístěn na povrchu v přilehlé místnosti u šachetní budovy. Jeho píst měřil 360 mm v průměru, měl přímý pohon od parního stroje, 375 mm vrtání válce, společný zdvih 480 mm a normálně 35 otáček za minutu. Svod vzduchu do jámy byl pomocí litinového potrubí. V záloze pro případ oprav prvního kompresoru byl stojatý kompresor, dodaný roku 1872 od vídeňské firmy Wahler & Eschenbacher.

Doprava uhlí: Třídička byla poháněna jednoduchým stojatým parním strojem a obsahovala jeden mechanický sklápěč vozíků. Pod ním byl rovinný rošt systému Briart. Propadlé uhlí přicházelo na soustavu pěti sít: kostky a střední dopadalo na kulatý stůl vybírací, při jehož otáčivém pohybu třídilo několik žen vápenku a hlušinu. Krupice a prach přicházely po vytřídění do menších dřevěných bunkrů, odkud se manuálně vypouštěly do zaklápěcích vozíků a odvážely k rampě na náklad do vagónů.

V kotelně bylo pro pohon veškerých parních strojů instalováno pět parních válcových kotlů se stupňovitými rošty. Další dva kotle byly pořízeny roku 1874.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..