Úvod Doly a revíry KDK Důl Schoeller v Libušíně

Důl Schoeller v Libušíně

1845
0

Kutací terén západně od důlního pole Pražské železářské v katastru Libušín získává v roce 1879 Mirošovské kamenouhelné těžařstvo, které do té doby podnikalo zejména v Mirošově u Rokycan a několika drobnými díly v okolí obce Lány. Po provedeném vrtném průzkumu a následném vyhloubení jam dolu Jan v Libušíně vzniká potřeba otevření západní části důlního pole. Pro tento účel je ve vzdálenosti necelých 2 300 m jihozápadním směrem započato v roce 1895 s vrtáním a 1. srpna 1896 navrtána v hloubce 495 m sloj 10m mocná. Současně je z dolu Jan veden překop, který se prorazil do hlubinného vrtu. O přesném provedení prací a odborné úrovni tehdejších důlních měřičů svědčí zpráva Viktora Kadainky: „Čelba narazila středem na Manesmannovu trubici zajišťovacího vrtu jámy Schoeller“. Po provedení přípravných prací bylo 10. června 1899 zahájeno hloubení jámy přímo v místě vrtu, kterým byla odváděna voda do překopu a čerpána dolem Jan. Pro úplnost je nutno uvést, že v době zahájení hloubení došlo ke změně názvu těžaře, který po získání Svatoňovických dolů utvořil Mirošovsko-Libušínsko-Svatoňovickou akciovou společnost. Název hloubené jámy byl stanoven podle člena správní rady společnosti, svobodného pána Gustava Schoellera.

Kruhový profil jámy vyzděný cihelným zdivem na tloušťku 60cm o vnitřním průměru 5 m byl dohlouben na konečných 533,3 m k 31. říjnu 1901. Po vybudování povrchových objektů byla pravidelná těžba zahájena 15. února 1902. Jáma byla rozdělena větrní příčkou na vtažné a výdušné oddělení a takto fungovala do roku 1915, kdy došlo k propojení s jamou Wannieck v Kamenných Žehrovicích. Důl byl v roce 1901 spojen vlečkou dlouhou 4,1 km s nádražím Buštěhradské dráhy, které se tehdy jmenovalo Smečno – Šternberk (dnes Kamenné Žehrovice).

V roce 1905 je majetek převeden do vlastnictví PŽS a po znárodnění je důl v roce 1946 přejmenován na Důl Nejedlý a včleněn do tehdejších SUŽD Kladno. Po všech organizačních změnách a změnách názvů v následných VHJ je v roce 1962 jáma značena jako Nejedlý I. Těžba jamou končí až po dohloubení nové sousední jámy Nejedlý III v roce 1973, po tomto roce jáma slouží jen pro větrání.

Jáma Nejedlý III byla nejmladší těžní jámu hloubenou v kladenském revíru. Jáma byla vyhloubena jako druhá jáma tehdejšího Dolu Nejedlý v Libušíně v letech 1969 – 1972 a označení získala podle pořadového čísla provozovaných jam (vč. jámy Wannieck) Dohloubena byla do hloubky 638,66 m a měla dvě patra v hloubkách 521,28 m a 616,07 m.

Jáma kruhového profilu z litého betonu o průměru 7,5 m začíná postupně těžit od roku 1973, kdy končí původní jáma Schoeller (Nejedlý I). Po vytvoření předpokladu koncentrace těžby z východní částí revíru (Důl Prago, Ronna, Mayrau a Max) je jáma postupně propojována překopy a v roce 1997 spojovacím překopem propojena i s Dolem Tuchlovice. Cílem ražby bylo omezení povrchových provozů, převedení těžby na Důl Schoeller, využití moderní úpravny a rovněž možinost dorubání ochranných piílířů jam ukončovaných provozů.

Důl Schoeller přetrval celé dvacáté století. Začátek hloubení jámy přesahoval o rok a půl do století devatenáctého a konec těžby o stejnou dobu do století jednadvacátého. Těžba byla ukončena 29. června 2002, jámy Schoeller a N III byly následně zasypány popílkovým stabilizátem.

[mappress]

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..