Úvod Doly a revíry OKD Důl Doubrava

Důl Doubrava

1127
0

Důl DoubravaDůl Doubrava byl nejstarší z existujících dolů v oblasti Orlové, Poruby, Doubravy a Lazů. Zmínky o počátku dolování na katastru obce Doubrava se datují od roku 1822, kdy dal baron Anton Mattencloit vybudovat na pahorku „U havírny“ šachtici „Versuch“. V roce 1845 bylo doubravské důlní pole prodáno Rothschildovi a tím uhlí vytěžené na katastru Doubravy hrálo důležitou roli v rozvoji Vítkovických železáren.

V roce 1854 byla kutací šachtice č. 1 prohloubena do hloubky 152 m a dostala název „Eleonora“; v roce 1855 byla šachtice Versuch prohloubena do hloubky 120,8 m a přejmenována na „Bettinaschacht“.

První mechanizace se dostala na důl v roce 1864 v podobě parní pumpy na čerpání vody z dolu a větrní jáma č. 1 Eleonora doslala první parní těžní stroj.

Jako první v revíru byla v roce 1896 zavedena a využívána elektrická energie ve větším měřítku k pohonu čerpadel, třídírny, řetězovky a výtahů. Na přelomu století se technický rozvoj urychlil a jako první v revíru se zde v roce 1905 začala používat pneumatická vrtací kladiva a Jáma Bettina byla v té době druhým největším dolem revíru.

V roce 1914 byly jámy Bettina a Eleonora sloučeny v jeden celek „Jáma Bettina a Eleonora Vítkovických kamenouhelných dolů“. Tímto sloučením byl položen základ Dolu Doubrava, který v následujících letech byl a až do do sloučení s dolem ČSA zůstal středním dolem v rámci OKR.

Na Dole Doubrava byla v roce 1949 poprvé na světě použita úplná inertizace uzavřeného dolu dusíkem vyráběným přímo na povrchu dolu.

Celková rozloha důlního pole byla 9,5 km2 a DP byl z povrchu zpřístupněn celkem osmi jámami.

Dobývány byly nejspodnější sloje karvinského souvrství o mocnosti od 1,0 do 6,5 metru uložené ležmo s úklonem asi od 5 do 25° k severozápadu v hloubce kolem 700 až 1000 m. Reliéf karbonu začínal v lokalitě jámy Do 1 v hloubce 10 m pod povrchem. Severním směrem upadal reliéf karbonu prudce do Dětmarovického výmolu. Uložení slojí bylo ploché s převládajícím úklonem 0 až 10°. Za Doubravským zlomem je produktivní karbon uložen o 350 až 450 m hlouběji. Vzhledem k této členitosti lze očekávat úklony okolo 25°, směr vrstev je zvlněný a generální úklon vrstev je k severovýchodu.

Část důlního pole na styku miocén-karbon je pokryta vodoplynonosným horizontem. Je uložen na karbonském úbočí od vrstevnice -500 m, takže plocha této detritické oblasti zaujímala okolo 21 % dobývacího prostoru.

Důl Doubrava byl z hlediska dosažené hloubky dobývání nejhlubším dolem v karvinské oblasti a hlavní těžní jáma Do I měla nejspodnější, desáté těžní patro v hloubce 930 m pod povrchem. Byla však prohloubena s ohledem na plnění těžních zařízení pod úroveň 10. patra do hloubky víc než 1000 m.

Důl patřil k středním dolům v OKR s denní těžbou 5 000 až 5 200 tun.

Výsledným produktem úpravny uhlí vybavené sazečkami a flotací byla především koksová praná směs plynového uhlí. Současně bylo vyráběno i nízkosirnaté uhlí pro energetické použití. Modernizace jemnozrnné úpravy dovolila odtřídění energetického jemného prachu na třídiči TRISOMAT a hyperbarická filtrace zabezpečí uzavření kalového oběhu při úpravě uhlí.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.