Úvod Doly a revíry OKD Historie Dolu Jan Šverma v Ostravě (I. část)

Historie Dolu Jan Šverma v Ostravě (I. část)

2750
1
Pokud se zachovaly nejstarší písemnosti o provozování hornické činnosti na území nynějšího dobývacího prostoru Dolu Jan Šverma, byli vlastníky tohoto důlního pole už v roce 1854 arcibiskup a ostravský měšťan František Oderský.V roce 1834 nechal olomoucký arcibiskup Friedrich Egon von Fűrstenberg v obci Lhotka (později Mariánské Hory) zhotovit několik vrtů, ve kterých údajně v hloubce 89 m pod povr­chem byla zjištěna sloj o mocnosti 124 cm. Později, v roce 1873 tento církevní hodnostář po­stoupil svá výhradní kutiště baronu Kleinovi, Scholzemu a Hynku Vondráčkovi, kteří pokračo­vali v kutání (prý s kladnými výsledky).V té době byly zakládány hlavně malé jámy za řekou Odrou, kde se uhlí nacházelo v malé hloubce pod povrchem. Ostravský revír se stal přitažlivým hlavně pro cizí šlechtu, která se stá­vala postupně vlastníkem celého důlního pole a rovněž ostravského průmyslu.

Důl Ignát založil teprve v roce 1890 ing. Vladimír Vondráček, pravděpodobně jako člen česko – německého konsorcia (jak vyplývá z dokumentů z roku 1895), jehož další členové byli: paní Vlasta Stránečka, Božena Kasalovská, Olga Brisker a Anna Mixa. Hormistr ing. Vladimír Vondráček, český měšťan, byl ve své době uznávaným odborní­kem v hornickém podnikání.

Jak je uvedeno v úvodu, musely být do jisté míry ověřeny uhelné zásoby ještě před založením dolu, poněvadž byly hloubeny současně dvě těžní jámy a původní řádný větrní sy­stém (na rozdíl od okolních dolů) byl diagonální, kdy větrní jámy byly situovány na okrajích tehdejšího dolového pole. O určité znalosti množství a jakosti uhelných zásob svědčí i založení koksovny v roce 1892 (tj. 3 roky před zahájením těžby) a také napojení dolu železniční vlečkou na Severní dráhu Ferdinandovu v době hloubení jam. Hloubení jámy bylo ovšem velmi obtíž­né, protože byla nafárána silná vrstva kuřavky, tj. tekoucího písku, který hloubení velmi ztěžoval.

Po roce 1894, kdy byly konsorciu propůjčeny dolové míry, mohla byt v roce 1895 zahájena těžba z 1. patra, které se nacházelo v hloubce 124 m pod povrchem.

Hranice dobývacích prostorů jednotlivých dolů tenkrát určovaly propůjčky dolových měr a jejich kontury, s ohledem na ustanovení zákona, byly velmi členité, což neumožňovalo racio­nální dobývání a také bývalo příčinou sporů. Proto byla uzavřena v roce 1895 hraniční smlouva (v originálu Demarkations Veitrag) mezi konsorciem vedeným ing. Vondráčkem a k.k. privilegirten Keiser Ferdinands – Nordbahn (dále jen Severní dráha). Touto smlouvou byla určena přímočará hranice mezi uvedenými těžebními společnostmi na povrchu (do hloubky bez ome­zení), včetně řešení těch dolových měr, které tuto linii oboustranně přesahovaly. Část takto vy­týčené hranice z roku 1895 byla téměř shodná hraničními body č. 25 a 26 dobýva­cích prostorů Mariánské Hory a Přívoz.

Majitel dolu ing. Vondráček se finančně značně vyčerpal, zejména zvýšenými náklady na zajišťování jam proti kuřavce a dalším prohlubováním jam při intenzivním čerpání, proto z dů­vodů již nevyhovující organizační formy konsorcia a nedostatku finančního kapitálu k rozšíření a modernizaci provozu, bylo dolové pole včetně výhradních kutišť prodáno v roce 1897 berlín­ské bankovní firmě Friedländer n G., která vytvořila nové „těžařstvo“ s původním názvem Die Steinkohlen gewerkschacht Marie – Anne (dále jen Marie – Anna).

Tato společnost, v důsledku narůstající industrializace Ostravska a zvýšené poptávce po uhlí, rozhodla po vrtném průz­kumu a neúspěšném hloubení jámy v Nové vsi (v oderském údolí) založit nový Důl Bedřich v Zábřehu.

V té době se také přejmenovala obec Čertova Lhotka na nynější Mariánské hory.

Hloubení těžní a větrní jámy Bedřich bylo zahájeno na jaře roku 1900 a do 7. dubna 1902 bylo dosaženo následujících hloubek: těžní jáma – 399,5 m, výdušná jáma – 413,5 m.

Při provádění průzkumného vrtu ze dna větrní jámy, za účelem zjištění reliéfu karbonu, došlo dne 9. dubna v časných ranních hodinách k průvalu vody a plynů do hloubení. Přítok vody činil cca 22,5 m3. min-1 (v počáteční fázi a za 1,5 hodiny stoupla hladina vody v jámě o 147 m. Při katastrofě zahynulo 6 horníků a jejich zachránců.

K dalšímu hloubení bylo vypracováno několik způsobů, ale žádný nebyl při uskutečňování úspěšný. Proto po 8 letech byly v dubnu roku 1910 veškeré práce zastaveny.

1 komentář

  1. Sepisuji něco o svém otci, který pracoval na dole Jan Šverma. Potřeboval bych vědět, jak se šachta jmenovala v roce 1945, respektive ihned po skončení války, a k jakým změnám názvu a kdy případně došlo. Děkuji.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..