Úvod Důlní neštěstí, nehody, havárie Kouře ve výdušné jámě na Dole Prezident Gottwald v Horní Suché 21....

Kouře ve výdušné jámě na Dole Prezident Gottwald v Horní Suché 21. února 1983

0

Kouře ve výdušné jámě. Tato věta dovede svou zlověstností vyvolat u záchranářů nejčernější představy a zdá se, že i hučení poplachové sirény je naléhavější.

S takovou zprávou vyjely pohotovostní čety po jedné hodině v noci dne 21. února 1963 na Důl Gottwald v Horní Suché (po r. 1989 Důl František). Po příjezdu na místo byla již vlastními záchranáři zjištěna situace. Kouře nepocházely z dolu, ale byly přisávány. Zdálo se, že celá záležitost bude jednoduchá.

Situace

Výdušnou jámu PG 4 v té době rekonstruoval podnik VOKD a také ji obhospodařoval, třebaže skipové těžní zařízení již dávno sloužilo provoznímu závodu pro těžbu. Těžní stroj byl umístěn ve věži. Výkop pro základy věže byl zasypán haldovinou. Do jámového komína ústil ještě jeden kanál pro další ventilátory z PG 5. Tento kanál byl vzduchotěsně uzavřen dvojitým hrázovým objektem v kanálu a zakončen základovou jámou pro montáž ventilátorů. V této základové jámě byl uzavřen poklopem nad lezním oddělením, které vedl na počvu kanálu.

Tato situace byla známa vedoucímu likvidace havárie, který již byl na šachtě přítomen. Ovšem tato informace nebyla zcela úplná a nic se nevědělo například o připraveném kanálu pro budoucí degazační potrubí atd.

Celou předhavarijní situaci v zásadě ovlivnila důlní trhavina Dynagex P5 [britská výroba), která byla dodána v druhé polovině února a začala se používat krátce před vznikem nehody. Tato trhavina vyvíjí po výbuchu značné množství CO, čímž se prodlužují čekací doby po odpalech až na dvě hodiny a používání této trhaviny ovlivňuje i aktuální přehlednost na záznamu infraanalyzátorů z jednotlivých oblastí, a dokonce i v celkovém výdušném proudu z dolu. Tato skutečnost byla několikrát ověřována a brána jako fakt, se kterým se musí počítat pří sledování infraanalyzátorů. Pokud na sebe navazovaly trhací práce na více čelbách, byl tento jev dlouhodobý a infraanalyzátor v sacím kanálu pak vykazoval až 9 ppm CO, což je absolutní vývin téměř 50 litrů CO za minutu!

Proto nebylo nápadné, když v dopoledních hodinách v den před zásahem vykazoval analyzátor v celkovém výdušném větrním proudu 5 ppm CO. V odpolední směně však nedošlo k poklesu. Naopak se registrovaná hodnota zvýšila na 7 ppm CO. Přitom všechny analyzátory v dole v té době vykazovaly nulovou koncentraci CO.

Proto inspekční technik noční směny, kterým byl shodou okolností tentokrát velitel ZBZS, začal zjišťovat příčiny zvýšení CO ve výdušné jámě.

Zásah

Ve 22.00 hodin byl inspekčním technikem poslán odborník, aby prověřil správnost funkce analyzátoru v kanálu výdušné jámy PG 4. Analyzátor byl v pořádku. Proto inspekční technik nechal snížit otáčky ventilátoru a poslal do sacího kanálu dvojici záchranářů k ověření čidla analyzátoru a ke kontrolnímu měření koncentrace oxidu uhelnatého detektorem. Současně byla poslána četa záchranářů stálé hlídky ZBZS, aby profárala a změřila CO na zaústění všech výdušných pater.

V 0.15 hodin vyfárala dvojice záchranářů ze sacího kanálu a hlásila, že detektorem změřila 0,001 % CO, a že je slabě cítit kouř. Četa záchranářů mezitím změřila a profárala dvě nejnižší a aktivní výdušná patra s negativním výsledkem.

V 0.20 hodin inspekční technik povolal do závodu hlavního inženýra a vedoucího větrání a vyhlásil havarijní stav. To znamenalo zastavení jízdy jámou PG 4 pro všechny osoby kromě záchranářů.

V 0.55 hodin četa záchranářů profárala všechna patra jámy PG 4. Nikde nezjistila přítomnost oxidu uhelnatého. V té době již infraanalyzátor v sacím kanálu výdušné jámy vykazoval 13 ppm CO.

V 1.03 hodin byly povolány pohotovostní jednotky HBZS Ostrava. V době příjezdu pohotovostních čet HBZS do postiženého podniku již bylo místo pravděpodobného záparu lokalizováno do úseku mezi 1. patrem a ohlubní jámy PG 4. Proto byla již zmíněná četa záchranářů, která profárala všechna patra, poslána v dýchacích přístrojích na skipové nádobě nalézt místo, odkud vycházejí kouře.

V 1.12 hodin byla jedna četa HBZS spolu s průvodcem poslána profárat jámovou budovu těžního stroje vysokou 85 m, s úkolem nalézt nebo vyloučit příčinu přisávání kouřů z těchto míst. Výsledek průzkumu byl negativní.

Ve 2.06 hodin hlásila četa, fárající na skipové nádobě, že kouře vycházejí z potrubí, které ústí ze zdi zazděného kanálu asi 6 m pod ohlubní výdušné jámy. Viditelnost tam byla téměř nulová.

První předpoklad byl, že hoří v nově vyraženém sacím kanálu PG 5, a proto byly do tohoto kanálu vyslány dvě čety HBZS. Požární cisterna ZPS byla pohotově pro případný přímý zásah. Zde vznikly komplikace s otevřením zamrzlého a sněhem zasypaného poklopu lezního oddělení, ale ve 3.55 hodin velitel výjezdu hlásil, že kanál je profárán až do jámy a CO nezjištěn.

Pak byly profárány všechny energokanály a další spoje, ale stále nebyla nalezena žádná komunikace ke zdivu, z něhož trčely kouřící roury.

Mezitím byl zjištěn počet rour a jejich průměry a kouřící roury byly zaslepeny. Kouře přestaly odtud vycházet a koncentrace CO v sacím kanálu klesla na 1 ppm.

Protože jáma byla pracovištěm předaným výstavbovému závodu VOKD a technikům těžebního závodu, nebyly známy všechny podrobnosti o situaci kolem jámy, byli zajišťováni pracovníci VOKD. kteří by pomohli nalézt ohnisko, odkud přicházely kouře rourami, nyní již zaslepenými. V 5.30 hodin se dostavil mechanik VOKD, který sdělil, že se jedná o připravený kanál pro degazační potrubí a ukázal jeho prozatímní zakončení v terénu.

Záchranáři výjezdových jednotek HBZS spolu se záchranáři ZBZS započali s odkrýváním stropu kanálu v terénu vedle stěny těžní věže. Zakrátko odkryli ohniska v zásypu základů.

Závěr

Tak byla nalezena příčina. Jednalo se o zápar haldoviny vzniklý přisáváním vzduchu otevřenými rourami působením deprese hlavního ventilátoru.

Likvidace záparu byla ukončena téhož dne vybagrováním a zchlazením vznícené haldoviny. Skončila likvidace dosti ojedinělé, ale poučné nehody.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here