Úvod Doly a revíry RD Příbram Ložisko Mníšek pod Brdy (Důl Skalka)

Ložisko Mníšek pod Brdy (Důl Skalka)

593
0

Těžba železných rud na mníšeckém ložisku po 2. světové válce navázala na jeho využívání v období okupace. Hlavní přístupy k ložisku tvořila čtyři otvírková důlní díla: Úklonná jáma (hloubení č. l), vyražená v rudě a pak v podloží pod úklonem 41° z povrchu (485,7 m n.m.) na 17.patro, odsazené hloubení č.2, které sledovalo ložisko ze 16. na 26.patro, hloubení č.3, které otevřelo ložisko na 32.patro (312,5 m n.m.) a ve východní části svislé hloubení č.4, které otevřelo ložisko na 36.patře na kótě 282 m n.m.

Po rozhodnutí, že je nutno zajistil úpravu vytěžené rudy na místě hrudkováním ve třech pecích, bylo ložisko ze 16.patra (383 m n.m.) navíc otevřeno 1 270 m dlouhou dopravní štolou, která ústila na povrch v areálu bývalých hrudkoven. Do provozu byla uvedena v roce 1956. Kromě nich však zde byla řada dalších starších otvírkových důlních děl.

Ze dvou zrudněných poloh mělo vždy význam pro dobývání pouze hlavní mníšecké ložisko, které má tvar čočky o mocnosti 2 až 20 m a úklon v rozmezí 30 až 90″. Výpočtem zásob k 1.10. 1954 bylo na ložisku vykázáno 6 429 kt zásob s obsahem 30% Fe a 24 až 26% SiO2. Rudu lze tedy zařadit ke kvalitnějším rudám barrandienského ordoviku. Výstavba závodu však byla zahájena před dokončením průzkumu a výše uvedeného výpočtu a to na základě předpokládaných zásob ve výši 13,6 mil. tun a projektovaná kapacita dolu měla být 360 kt za rok. Této kapacity však nikdy dosaženo nebylo. Nejvyšší roční těžby 156 kt bylo dosaženo v roce 1960 a do roku 1966 bylo vytěženo celkem 1 705 kt rudy o kvalitě 27.1 % Fe. K plánovanému dni likvidace dolu bylo ložisko vytěženo na západě od 3. patra k 15. patru, ve východní části jen částečně mezi 3. a 14. patrem. Dobývání pod 16. patrem nebylo zahájeno.

Používané dobývací metody pro těžbu železných rud na daném ložisku byly: nučické dobývání mezipatrovým závalem, dobývání dovrchním zátinkováním a dobývání mezipatrovým závalem s použitím nakladače NI 12 V. Zkoušené dobývání otevřenou komorou se neosvědčilo pro předčasné zavalování komory nepevnými nadložními horninami. Některé TH ukazatele: výkon při ražbách přípravných důlních děl 0,35 m.sm-1, výkon v rubání 10,6 t.sm-1, celozávodní výkon 2,32 t.sm-1, průměrný evidovaný stav zaměstnanců 208, z nichž více než 30 % bylo zaměstnáno v údržbě důlních děl .

Při zpracování rudy připadal na 1 t surového železa na žlábku vysoké pece náklad cca 1 100 Kč oproti limitu 920 Kč, což bylo jedním z hlavních důvodů pro předčasné ukončení těžby na daném závodě.

Jako doprovodná surovina bylo na ložisku v jeho nadloží vykázáno 12 944 kt křemenců, z nichž bylo v létech 1961 až 1966 vytěženo 19,5 kt. Dobývány byly zejména otevřenou komorou.

Po předčasném ukončení těžby v roce 1966 zůstaly na ložisku zbytkové zásoby ve výši 5 751 kt o obsahu 30,1 % Fe a 23,5% SiO2. Následně byl důl zatopen po 16. patro a hrudkovací provoz převeden do Kovohutí v Mníšku. Dopravní štola z roku 1956 zůstala zachována.

Svah vrchu Skalky, pod kterým bylo ložisko převážně těženo, byl pak nákladně stabilizován, povrch upraven a zalesněn. Těžbou poškozený chráněný kostelík sv. Maří Magdalény byl opraven. Zatopená důlní díla jsou využívána jako zdroj pitné vody pro město Mníšek pod Brdy.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.