Úvod Dějiny hornictví Historie Počátky dolování na Cínovci (6)

Počátky dolování na Cínovci (6)

635
0

V době josefínských reforem na sklonku 18. století můžeme již pozorovat rozvitou činnost lobkovického Průmyslového úřadu. Byl založen počátkem 18. století, snad za vlády prvního Lobkovice z roudnické větve, soudíme-li podle reorganizačního pokusu Filipa Hiyacintha na Cínovci. Tento úřad se sídlem v Bílině řídil průmyslové podniky a doly na panstvích Libčeves, Bílina, Nové Sedlo a Jezeří. Koncem 18. století byl několikrát dán do nájmu, a to v r. 1788 Jiřímu Leonardu Schwabovi a r. 1794 pražskému bankéři italského původu Carlovi Ballabene. Později převzali Lobkovicové Průmyslový úřad opět do vlastní režie.

Z báňského hlediska představoval Průmyslový úřad důležitý orgán, neboť vykonával delegovanou státní moc v podobě substituce horního soudu, která měla sídlo v Bílině a podléhala Hornímu soudu v Jáchymově. Z doby existence substituce je zachován poměrně hojný materiál, dokumentující těžbu na vlastním Cínovci v oblasti žulové kopule a v Jezerním dole. Zdejší štoly se rozvíjely i za Ballabenova nástupce. Z Průmyslového úřadu byl později vydělen zvláštní Horní úřad a jeho ředitelem se stal známý přírodovědec František Ambrož Reuss, který jej řídil až do své smrti v roce 1830. Vedle ložisek cínu a stříbra se úřad zabýval i těžbou granátů, lomového kamene a hnědého uhlí, které zaujímalo v lobkovickém hornictví stále důležitější pozici.

Štoly v Jezerním dole byly jediným lobkovickým podnikem v porfyrovém plášti kopule. S ražbou se započalo kolem r. 1770. Podrobná mapa z r. 1799 ukazuje poměrně rozsáhlý systém štol, jejichž ražení umožňovaly strmé svahy Jezerního dolu. Nejjižnějším báňským komplexem v lobkovické části Jezerního dolu byla Horní a Dolní štola Zdař Bůh. Níže položená měla od r. 1832 práva štoly dědičné, tj. právo devátku ze všech rud vytěžených nad její úrovní a poloviny devátku ze všech rud vytěžených pod její úrovní. Po určitou dobu musela být těžba na žilách v porfyru rentabilní, neboť se s přestávkami udržela 90 let.

Na lobkovické části Cínovce pracovalo v 30. letech 19. století 16 dolů, například Petr a Anna, Matouš, Černá stěna, Kříž a Jakub, Kristovo narození atd. Byly to malé šachtičky, některé nepříliš hluboké. Z 16 důlních děl byla jen tři prvně jmenovaná rentabilní, na ostatní se doplácelo. Počet dělníků dosahoval v průměru dvacet mužů.

V claryovské části Cínovce rovněž pokračovaly pokusy o oživení těžby. Z r. 1838 je zachována zpráva o hloubení nové jámy. Tato relace ukazuje, jak ještě v druhé čtvrtině 19. století se postupovalo metodami obvyklými v 16. století. Prvního dubna se započalo s hloubením nové šachty, 18 m se kopalo, dalších 30 m vrtali a pálili. Dne 23. října se prorazili do chodby a dne 12. prosince bylo první slavnostní fárání. Jáma ležela v blízkosti domu č. 35 na Zadním Cínovci, pod rybníkem zvaným Dlouhý rybník.

Tak plynula poklidná doba zhruba tří desetiletí mezi koncem napoleonských válek a rokem 1848. Claryovská těžba nebyla veliká a ani Lobkovicové nevykazovali činnost o mnoho větší. Zvyšování těžby znamenalo totiž značné investice. I když roudničtí Lobkovicové patřili mezi nejbohatší feudály, neměli valnou chuť investovat do dolů s tak dlouhou návratností kapitálu. Cena cínu nebyla lákavá a těžba hnědého uhlí jim vynášela víc. Stát do úřadování jejich substituce horního soudu příliš nezasahoval a je nasnadě, že jakýkoliv pokus kteréhokoliv měšťanského podnikatele, jenž se sice mohl odvolávat na platný princip horní svobody, byl v samém zárodku znemožněn vrchností, která představovala současně důlního podnikatele i vykonavatele státní moci. Hornictví v severozápadních Čechách dostalo nové impulsy až po plném uplatnění kapitalistického systému v hospodářství. Nebylo to však hornictví rudné, jež se v následujícím časovém úseku začalo bouřlivě rozvíjet, ale uhelné.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.