Úvod Doly a revíry RD Příbram Důl Měděnec na Měděnci

Důl Měděnec na Měděnci

12092
0

Úsek Měděnec byl znám jako rudné ložisko již v první polovině 15. století. Hornická obec Měděnec byla založena roku 1520 s privilegiem svobodného výkupu stříbra. Podle toho se dá předpokládat, že v prvním období zde byly dobývány výhradně stříbronosné měděné rudy, teprve později — od roku 1540 došlo ke zpracování chalkopyritu i pyritu na kyselinu sirovou, tzv. vitriolový olej. Kyselina sírové zde byla vyráběna až do konce 19. století.

Roku 1558 byl Měděnec povýšen na horní město a roku 1616 se vykoupil se svolením krále Matyáše z poddanských povinností. Doly byly v živé činnosti a roku 1674 byla na poděkování za zvlášť velký výnos dolů vybudována na Měděném vrchu (Mědníku) kaple. Dobývaných rud se používalo jen na výrobu skalice a se získáváním médi, ani malého obsahu stříbra, se nepočítalo.

Počet důlních děl na velmi malé ploše, který můžeme posuzovat ještě dnes podle mnoha hald a propadlin, je zde tak vysoký, že je to neobvyklé i v Krušných horách, vyznačujících se neobyčejně rozvinutým báňským provozem. Z velkého množství dolů lze jmenovitě uvést jen dvě hlavní štoly – Boží tělo a Marii pomocnou, které sloužily více pro těžbu rudy než pro odvodňování, protože díky členitému terénu i povrchovému charakteru u ložisek sulfidů zde byly výjimečně malé potíže s důlními vodami.

V hlubších částech zdejšího tělesa převažuje nad ostatními rudami mangnetit, dobývaný v 18. a 19. století. Byl předmětem zájmu mnoha báňských podnikatelů ještě na začátku 20. století. K významnějšímu dobývání ložiska však v té době již nedošlo.

Po druhé světové válce začíná v této oblasti rozsáhlý geologický průzkum, který pokračuje až do roku 1957. Na něj navazují v letech 1957—1958 magnetometrická měření, prováděná Ústavem pro výzkum rud Praha. Technicko-průzkumné práce začínají již v roce 1956 a po stránce geologické i technické byly vedeny pracovníky Severočeského rudného průzkumu v Teplicích. Magnetometrickým měřením byla zjištěna v prostoru Mezilesí skarnová čočka zrudnělá magnetitem.

Závod tu byl vybudován pro centrální vytěžení magnetické rudy z lokalit Měděnec Přísečnice s možností pozdějšího napojení na těžbu z lokalit Orpus a Kovářská. Celková těžba měla dosáhnout 200 000 t a toto množství mělo být zpracováváno na magnetitový koncentrát pro hutě.

Projekt budování závodu Měděnec řešil výstavbu dolu a povrchových objektů od základů, protože ke dni zahájeni výstavby v roce 1960 byla vyhloubena tzv. stará jáma na 3. patro, tj. do hloubky 150 m, a ložisko Měděnec bylo otevřeno báňskými díly na 2. a 3. patře, které původně sloužily geologickému průzkumu k ověření výskytu hydrotermálních žil a radioaktivních nerostů. Ostatní ložiska magnetitu, tj. ložisko Přísečnice, ložisko Orpus a ložisko Kovářská, byla ověřována vrty z povrchu.

Ložiska magnetitu nevycházejí nikde na povrch, jsou situována ve starém hornickém terénu, kde se v 16. a 17. století dobývaly stříbronosné rudy, jejichž těžba dosahovala v minulosti vrcholu v první polovině 19. století právě v blízkosti ložiska Orpus a Přísečnice. Těžba tu tehdy dosáhla hloubek kolem 70 m. Zdejší doly byly odvodněny víc než dva kilometry dlouhou Dědičnou štolou, vyústěnou v Přísečnici.

Stavba nového závodu byla započata v roce 1960. Výstavbu důlních objektů zahájil podnik Výstavba kladenských dolů (VKD) a v roce 1962 ji převzaly Železnorudné doly a hrudkovny Měděnec, které kromě budování důlních objektů zajišťovaly i výstavbu některých povrchových objektů, terénní práce, příjezdní komunikaci, vlečku, kanalizaci i od kaliště.

Vlastní výstavba povrchových objektů začala v květnu 1964 a probíhala v poměrné obtížných podmínkách. Z těchto důvodů se opožďovaly lhůty předávání jednotlivých stavebních částí. Obdobná byla i situace u generálního dodavatele strojního zařízení, jimž byly Pohronské strojírny.

Závod Měděnec zahájil výrobu v roce 1968. Tehdy při záběhovém provozu v dole i v úpravně bylo vytěženo 19 865 t rudy a vyrobeno 4536 t koncentrátu. V tomto roce souběžně probíhala rekonstrukce vodního hospodářství, oprava mlýnů i navazujících technologických zařízení. V roce 1969 záběhový provoz ještě pokračoval a bylo vytěženo 52 812 t rudy a vyrobeno 16 034 t koncentrátu.

Původní koncepce výroby předpokládala tři druhy výrobků:

1. hrubý koncentrát s průměrným obsahem 63 procenta železa,
2. superkoncentrát s průměrným obsahem 69,7 procenta železa,
3. superkoncentrát s průměrným obsahem 69,7 procenta železa a malým množstvím meziproduktů s obsahem 27 až 30 procent železa.

Využití produktů úpravny mělo být následující:

a) hrubý koncentrát — po aglomeraci jako vysokopecní vsázka,
b) superkoncentrát — jako surovina pro výrobu železa — houby, na výrobu katalyzátorů pro syntézu čpavku, pro výrobu elektrod, případné po úpravě jako náhrada zkujňovací rudy,
c) meziprodukt —- jako vsázka pro hrudkovnu,
d) odpady ze suché magnetické separace — pro stavební účely.

V průběhu výstavby pak bylo rozhodnuto používat superkoncentrátu jako zatěžkávadel pro uhelná prádla a meziprodukt nevyrábět vzhledem k likvidaci hrudkoven.

Při zahajování výroby však vlivem poruch a následných rekonstrukcí nemohlo být dodáváno potřebné množství zatěžkávadel pro uhelná prádla OKR, a proto odběratel ustoupil od svých požadavků. Výroba v kvalitě kondičního koncentrátu byla a dosud je dodávána v podstatě celá na aglomeraci jako vysokopecní vsázka. Od roku 1981 se rozšířila výroba o koncentrát mědi s obsahem stříbra a závod produkuje také zásypový materiál pro SONP Kladno.

Pozn. Text v původním znění

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..