Úvod Doly a revíry Bohutínský rudní revír Založení, výstavba a provoz Dolu 25. únor v Bohutíně (4)

Založení, výstavba a provoz Dolu 25. únor v Bohutíně (4)

602
0

Stejně jako březohorské doly i bohutínský Důl Štefánik dosáhl, ovšem mnohem později svislé hloubky od zemského povrchu 1008 metrů. Tehdy měl Důl Štefánik (tak se důl nazýval až do roku 1953) otevřeno 29 pater a na dole pracovalo 200 dělníků, 13 dozorců a strojníků. Závodním dolu byl ing. Karel Oktábec.

V roce 1930 došlo také k modernizaci těžního zařízení na dole Štěpánka. Parní těžní stroj byl nahrazen elektrickým těžním strojem – v té době jediným v příbramském rudném revíru. Tento těžní stroj měl být používán hlavně jako havarijní těžní stroj při nouzovém výjezdu mužstva Dolu Štefánik. Také tento těžní stroj byl v provozu až do 10. 6. 1971 – do havárie výdřevy na dole Štěpánka.

V době tisícimetrové hloubky dochází také k podstatnému snížení kubatury hlušinového od valu, neboť hlušina je odvážena na výstavbu silnice med Bohutínem a Příbramí.

Poměrně pozdě, po zarážce překopu na 21. patře na řimbabské žíly, dochází v roce 1935 k překřížení Hlavní řimbabské žíly a Severozápadní řimbabské žíly. Hlavní řimbabská žíla i na tomto patře neměla rudnou výplň, pouze krátký úsek na styku se Severozápadní řimbabskou žilou byl zrudněn. Zato Severozápadní řimbabská žila, dříve také nazývaná „První ležatá“, byla zrudnělá a byla sledována na délku 320 m. Na této žíle byly také založeny dobývky, ale práce v dobývkách byly velmi obtížné, neboť žíla byla vzdálena od těžní a větrací jámy 1200 metrů a větrání bylo jen přirozené. Proto se v roce 1942 přistoupilo k propojení 21. patra se starou jamou Řimbaba. Ta v té době byla ještě zatopena až na úroveň štoly a „celík“ rostlé skály mezi 9. patrem dolu Řimbaba a 21. patrem dolu Štefánik byl 325 metrů.

Propojení bylo prováděno jednak ražbou komína z 21. patra a jednak hloubením z 9. patra dolu Řimbaba. Aby bylo možné provádět hloubení z 9. patra, musela se předtím vyčerpat voda ze zatopené Řimbaby, jámový stvol musel být vystrojen a vyzmáháno a vystrojeno celé 9. patro tohoto dolu až na křížení Hlavní řimbabské žíly se Severozápadní řimbabskou žilou. Nad starou ohlubní jámy Řimbaba se pak v roce 1943 vztyčila dřevěná těžní věž vysoká 14 metrů s osou lanovnic v 11 metrech. Zároveň byla postavena strojovna a provedena montáž elektrického těžního stroje, který byl v provozu až do konce činnosti této šachty do 80. let. Po druhé světové válce, v roce 1946, pak ještě komplet těžního zařízení doplnila nová trafostanice. Propojení 21. patra Severozápadní Řimbabské žíly s 9. patrem dolu Řimbaba komínem a dvěma hloubeními bylo velmi obtížné – komín byl ražen klasickým způsobem na výšku 170 metrů, a proto chůze k jeho čelbě a i větrání tohoto komína činily značné potíže a značně prodlužovaly postup prací.

Přitom ještě z tohoto komínu byly raženy průzkumné sledné chodby, aby se zjistilo, zda zrudnění pokračuje i mimo profil komína. Také hloubení ražené z 9. patra – z kříže Severozápadní Řimbabské žíly a Hlavní řimbabské žíly – kladlo vysoké nároky na fyzický i psychický fond všech horníků, kteří tuto práci prováděli. Hloubilo se malým vzduchovým vrátkem a první ražené hloubení bylo 90 metrů hluboké. Z toho pak se provedlo 65 metrů sledné chodby po žíle a pokračovalo druhé hloubení 65 metrů hluboké. Obě báňská díla na Severozápadní Řimbabské žíle, která značně přispěla k poznatkům o obohacení této žíly od -400 metrů až k 21. patru, byla propojena až v listopadu 1949. Přitom bylo známo, že leštěncová a sfaleritová výplň na 21. patře nekončí, ale naopak v mocnosti od 30 do 50 cm pokračuje do větších hlubin. Propojením komínu u hloubení byly sice známy nové rudní zásoby pro důl Štefánik, ale způsob jejich exploatace zůstával nevyřešen.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..