Úvod Doly a revíry Bohutínský rudní revír Založení, výstavba a provoz Dolu 25. únor v Bohutíně (5)

Založení, výstavba a provoz Dolu 25. únor v Bohutíně (5)

688
0

Hned po okupaci jsou zpracovány plány na rozvoj a těžbu surovin barevných kovů a tím i zákonitě na modernizaci všech rudných dolů. Tato opatření velmi pozitivně ovlivnila a další životnost dolu Štefánik v Bohutíně. Proto již v červenci 1946 je detailně na tomto dole posuzováno stávající parní těžní zařízení a na základě provedené expertizy byl přijat a od roku 1947 realizován návrh na výstavbu nového těžního zařízení. Tento návrh řešil především pokračování těžebních prací pod hloubkou 1000 metrů a nepřerušení těžby na tomto dole při výstavbě nového těžního zařízení. Jeho autorem byl báňský znalec dr. ing. Smrž z Kladna. Projekt strojní části zpracoval ČMZ n.p. (ČKD Praha) a projekt stavební firma Lanna Praha.

Místo parního těžního stroje byl ČKD vyprojektován a v roce 1949 zabudován těžní stroj soustavy Koepe s pudným kotoučem o průměru 400 cm, poháněný asynchronním motorem 280 kW, přes převodovou skříň s redukcí 1:8,47. Nový těžní stroj byl umístěn do železobetonové věže nad jámou. Železobetonová konstrukce byla zvolena proto, že v místě zakládání byly stísněné poměry. Tato nová těžní věž byla v podstatě dvoupatrovou strojovnou o výšce 37,5 metru nad ohlubní jámy, s třemi štíhlými a jedním mohutným dutým pilířem, který je vstupní věží se schodištěm a osobním výtahem. Stabilita celé stavby je zajištěna tím, že od vstupní věže dvěma k sobě kolmými směry jsou vytvořeny nosné stěny, opřené o sousední pilíře. V horním patře strojovny je pudný kotouč, převodová skříň, motor a brzda. Ve spodním patře je odtlačný kotouč o průměru 350 cm a kompresorová stanice. Půdorysný rozměr horního patra je 10 x 13 metrů a světlá výška strojovny je 6,1 metru. Prostor strojovny byl řešen s ohledem na daný minimální obestavěný prostor a vlastní výška strojovny požadavkem, aby spodní hrana stropu, nesoucího pudný kotouč, byla tak vysoko nad stávajícími lanovnicemi, že ani konstrukční výška podpůrného lešení a bednění neohrozí a neporuší trvalý provoz starého těžného zařízení. Tato stavba byla první velkou stavbou rudného hornictví ČSR v dvouletém plánu.

Na pudném kotouči je zavěšeno ocelové těžní lano konstrukce Herkules o průměru 34 mm a pod klecemi je ocelové ploché desetipramenné vyrovnávací lano. V jámě jezdí ocelové dvoupatrové klece (dvě) pro 1 vůz v etáži, o užitečném zatížení 1000 kg, rychlostí 10 m/s při těžbě a 6 m/s při jízdě mužstva. Vlastní váha dvoupatrové klece je 1650 kg. Výstavbu železobetonové věže provedly Stavební závody Praha. Pro nové těžní zařízení byly na všech těžebních patrech zabudovány místo stavítek ručně ovládané sklopné můstky a byla také zřízena elektrická rázová signalizace. Tím se důl Štefánik stal nejmodernějším dolem centrálního ředitelství rudných a tuhových dolů v Čechách a na Moravě.

Po ukončení prací na těžním zařízení na dole Štefánik se přistoupilo k prohloubení jámy Štěpánka, která i po zastavení těžby v roce 1912 byla neustále udržována v provozuschopném stavu, a to především jako druhá útěková cesta z dolu Štefánik. V roce 1951 se začalo s přibírkou boků v boční straně náraziště na 17. patře dolu Štěpánka a ve vystřeleném prostoru se zabudoval hloubicí vrátek. Těžba materiálu z hloubení byla prováděna přes prostor lezného oddělení, aby ze 17. patra bylo možné ve vozících nastřílenou rudninu odtěžovat na povrch dolu Štěpánka. Hloubicí práce na tomto dole prováděli hlubiči bývalého podniku Baraba, který pak přešel pod správu Báňských staveb n.p. se sídlem v Teplicích v Čechách. Hlubičské práce zahájené v roce 1951 na kótě -449,9 metru byly skončeny v roce 1953 na kótě -665,3 metru, která byla počvou náraziště na 22. patře. Při hlubičských pracích byla zároveň zaražena náraziště, a to na patrech 19, 20, 21 a 22.

Po ukončení hloubení se urychleně přistoupilo k propojení Štěpánky s dolem 25. únor po 22. patře. Pomocí rychloražeb k němu došlo již v září 1954. Při ražbě sledné byly nalezeny nové bohaté úložky leštěnce olověného na Klementské žíle v blízkosti dolu Štěpánka. To podstatně prodloužilo životnost dolu 25. únor v Bohutíně. Přejmenování dolu Štefánik na důl 25. únor se konalo v únoru 1953.

Další prohlubování jámy Štěpánka pokračovalo až od roku 1956, a to stejným způsobem, jako při prohlubování ze 17. na 22. patro – přes lezné oddělení. Při tomto prohlubování nebyly již prováděny zarážky na jednotlivých patrech, ale jáma se prohloubila bez styků až na 26. patro do hloubky 864,1 metru pod ohlubní jámy.

Souběžně s výstavbou nové těžební kapacity na dole 25. únor se v blízké Vysoké Peci staví bytové jednotky pro zaměstnance dolu a především se provádí výstavba nového hornického učiliště. Praxe hornických učňů byla prováděna na 29. patře šachty Vojtěch na Březových Horách a na 21. patře dolu 25. únor v nejsevernější části Klementské žíly, kde zároveň byla prováděna příprava pro intenzívní těžbu řimbabských žil.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..