Úvod Doly a revíry VUD Historická důlní díla v okolí Žacléře a Lampertic

Historická důlní díla v okolí Žacléře a Lampertic

1204
0

První zprávy o nálezu černého uhlí v trutnovském regionu pocházejí z konce 16. století. Listinou ze dne 15. srpna 1570 povolil opat Kašpar, představený kláštera v Křesoboru (Grüssau v tehdejším Pruském Slezsku, 15 km severovýchodně od Žacleře) hledat a dobývat uhlí v žacléřském okolí Jakobu Rabe, rychtáři v nedaleké pruské obci Oppau. Po zrušení jezuitského řádu se stalo žacléřské dominium majetkem státním a o uhelná ložiska se začal zajímat „horní erár“. Od roku 1775 byli na Žacléřsko posíláni odborníci ze saských i kutnohorských dolů, sloje kamenného uhlí byly zkoumány a otevírány šachticemi a odvodňovány štolami, po roce 1811 zde byly položeny první dolové míry a z řad drobných podnikatelů se stali první těžaři. Od poloviny 19. století lze s rozvojem podkrkonošského průmyslu sledovat i rozvoj těžby uhlí do větších hloubek. V roce 1848 byla založena šachta Jiří, v roce 1855 byl otevřen důl Julie, v letech 1868 až 1870 byla hloubena odvodňovací a větrací šachta Eliška, v roce 1869 bylo zahájeno hloubení šachty Marie. V této době již bylo v prostoru od Žacléře přes Lampertice až po Černou Vodu v provozu desítky šachtic a štol. Mezi nejznámější patřily štoly Prokop, Egidy a Josef, východně od Žacléře také státní ověřovací štoly. Mezi nejúspěšnější podnikatele patřila žacléřská rodina Gaberlova, Rudolf Manger, Josef Reichelt, Jan Muller a vedle nich také rytíř von Feldstein a baron Adolf Silberstein.

Konec 19. století znamenal na Žacléřsku konec desítek drobných důlních podniků a těžba uhlí se koncentrovala na důl Eliška a Františka (Silbersteinovy doly) a na dvojdůl Marie a Julie (Müllerovo těžařstvo). Oba tyto podniky odkoupil v letech 1896 až 1898 Západočeský báňský akciový spolek (WBAV), za jehož působení byly prohloubeny všechny hlavní šachty a podíl strojního dobývání uhlí stoupl z 1,1 % (1913) na 92 % (1930). Po 2. světové válce byly žacléřské doly znárodněny, od 1. ledna 1946 začleněny pod Východočeské uhelné doly a v r. 1950 přejmenovány na Důl Jan Šverma. Na přelomu 50. a 60. let byla v rámci investiční otvírky vyhloubena šachta Jan, ze které vyjel koncem roku 1992 poslední vůz uhlí. Hornickou historii Žacléře připomínají mlátek s želízkem v městském znaku a od roku 1996 také zařazení objektů šachty Jiří a Františka mezi kulturní památky, okolo nichž prochází i naučná stezka.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..