Úvod Dějiny hornictví Historie Historie těžby uhlí na Svatoňovicku do roku 1945

Historie těžby uhlí na Svatoňovicku do roku 1945

2382
0

V té době je stabilita pracovních sil zajišťována dokonce výstavbou dělnických kolonií. Roste počet parních strojů, používaných jak pro čerpání důlních vod, tak i při vlastní těžbě či pohonu úpraven, zvyšuje se kilometráž důlních drah. Rostoucí konkurence uhlí z Walbřichu vedla dokonce k vytvoření centrálního spolku Nordbömische Kohlenrevier, který představoval formu cenového a mzdového kartelu. Bojem o trhy dochází k dalšímu zefektivnění báňských provozů, místo střelného prachu se začíná používat dynamit, budují se třídírny a úpravny uhlí. V polovině 70. let zasahuje uhelné podnikání opět odbytová krize, která se však na Svatoňovicku příliš neprojevila, např. v létech 1879-1880 bylo vytěženo 85 000 t, resp. 97 000 t uhlí. Na začátku 80. let překračuje roční těžba hranici 100 000 t. Po neúspěších s koksováním uhlí kníže Schaumburg zhodnocuje neprodejné prachové uhlí briketováním – v r. 1881 bylo vyrobeno z uhlí, uhelného mouru a dehtu téměř 13 0001 briket.

80. a 90. léta minulého století jsou poznamenána stagnací v produkci uhlí. Příčinou byla mj. silná konkurence z Kladenska, Ostravska a Slezska. Podniky Schaumburga vykazují po období slušných zisků ztráty, klesá počet závodů, i když produkce uhlí se udržuje zhruba na stejné úrovni. Nakonec je Schaumburgův podnik, reprezentující hlavní těžarskou společnost na Svatoňovicku, prodán v r. 1896 Mirošovskému těžařstvu (od r. 1897 Mirošovsko – libušínsko – svatonovická společnost ovládaná Schoellery, po prodeji dolů na Plzeňsku a Kladensku Svatoňovická báňská společnost – SBS). Těžařstvo, resp. společnost rekonstruuje podniky, takže těžba poklesla k 50 000 t. Podobná situace byla i na Žacléřsku, kde byly doly odkoupeny Západočeským báňským akciovým spolkem (ZBAS). Nastává přechod od soukromokapitalistického podnikání k systému podnikání akciových společností.

Podnikání akciových společností přestály v pánvi jen malé podniky tzv. radvanického těžařstva (F. Pfeifferové důl Kateřina u Radvanic a W. Voelkelův důl Celestýn u Chvalče, kde byla těžba zastavena v r. 1908). I když na začátku 20. století roční těžba opět přesahovala 100 000 t, tempo rozvoje nebylo takové jako v minulosti. Revír zaostával za Žacléřskem a celá oblast potom i za Plzeňskem, Kladenskem a Ostravskem a dokonce i Rosicko-oslavanskem. Teprve v r. 1908 produkce uhlí překročila 140 000 t. Vlivem industrializační vlny (používání elektrické energie, kompresorů, sbíjecích kladiv, nátřasných žlabů, atd.) se těžba do začátku I. světové války zvyšuje (přes 200 000 t/rok). V r. 1915 nastává určitý pokles těžby, během celé války se nevěnuje přípravě zásob žádná pozornost, strojní zařízení se neobnovuje
Poválečná konjuktura stabilizuje těžbu SBS, která měla v držení pozemky na ploše 214 ha (131 jednoduchých a 157 dvojitých měr s 28 přebytky). Hlavní těžební díla reprezentovaly 1800 m dlouhá štola Ida, 350 m hluboký Slepý důl, vyražený pod štolou Ida a Tmavý důl u Jívky, hluboký 400 m. Dále společnost vlastnila i důl U buku (dříve Xaver, později Pětiletka), kde byl zahájen další báňský průzkum, a občasně používanou koksovnu v Malých Svatoňovicích. Počet zaměstnanců se pohyboval kolem 1000, roční produkce byla cca 130 000 t uhlí a 10 000 t koksu.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..