Úvod Dějiny hornictví Historie Hornictví v Krkonoší a Podkrkonoší

Hornictví v Krkonoší a Podkrkonoší

1711
0

Dějiny hornictví trutnovského regionu sahají do samotných počátků osídlování Podkrkonoší a Krkonoš. Pozornosti kolonistů, kteří pronikali údolím řeky Úpy k tajuplným horám na obzoru, jistě neunikla zelená žíla malachitu, žilky stříbronosného galenitu, pecky černého pyroluzitu a valouny zlatonosného křemene v červenohnědých skálách permských pískovců a slepenců u Suchovršic, kde se dle kronikářských záznamů od konce prvního tisíciletí našeho letopočtu dolovala měď, stříbro, manganová hlinka pro hrnčíře a hlavně zlato. Opuštěná důlní díla po této těžbě, která zde byla několikrát obnovována hlavně od 17. do 20. století, dodnes vypovídají o důležitosti hornické práce pro tehdejší řemeslníky i panovníky.

Jejich hlavním cílem však byly především drahé kameny a drahé kovy, následně – vedle zlata a stříbra – také ostatní kovy včetně železa a mědi. Kronikář Simon Hüttel zaznamenal k roku 1511, že do Trutnova přišli horníci z Míšně, aby otevřeli Zlatou štolu na Šibeničním vrchu. Dílo se však zatopilo a havíři odešli za štěstím do Obřího dolu. Už před nimi zde však působili italští prospektoři a kovkopové, kteří tu z arzenopyritu získávali arzén k výrobě benátských zrcadel. Rozvoj zdejšího rudního hornictví je spojen s rokem 1534, kdy společnost sedmnácti podnikatelů požádala krále o dvacetileté hornické privilegium v Obřím dole a osvobození od „horního desátku“.

I když tuto jejich žádost zmařil Kryštof Gendorf – tehdejší pán Krkonoš, jehož panství se rozprostíralo od Adršpašských skal až po Vrchlabí – stala se Pec pod Sněžkou i se svoji rudní základnou v Obřím dole „horní“ osadou a na úpatí Sněžky bylo tehdejší polymetalické ložisko těženo ještě na přelomu 50. a 60. let dvacátého století. I když těžba rud nikdy nedosáhla věhlasu Kutné Hory, Příbrami či Jáchymova, získala řada krkonošských obcí statut „horních“ měst: Vrchlabí s těžbou železa roku 1533, Černý Důl s těžbou stříbra roku 1552 a Svoboda nad Úpou s těžbou rýchorského zlata (založená r. 1546) od 17. století.

Rudné hornictví na úpatí Krkonoš začínalo rýžováním, povrchovou těžbou z potočních náplavů, a končilo štolami i šachtami rudných dolů. Poslední vůz krkonošské rudy vyjel z podzemí Krakonošovy říše 30. září 1992 v Harrachově. Ještě v době rudokopecké slávy, na přelomu 16. a 17. století, bylo v Podkrkonoší objeveno černé uhlí. Horníci se postupně usadili v Žacléři a Lamperticích (uhlí objeveno r. 1570), na úpatí Jestřebích hor ve rtyňsko – svatoňovické kotlině (uhlí objeveno r. 1590) a nakonec i v okolí Radvanic (uhlí objeveno r. 1840). Zde také vyjel 1.dubna 1994 z podzemí na povrch poslední vůz uhlí v dějinách Východočeských uhelných dolů, aby ukončil více než čtyřistaletou éru uhelného hornictví, které předcházela neméně významná éra hornictví rudného.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..