Úvod Doly a revíry VUD Nástin dějin uhelného hornictví v Podkrkonoší (5)

Nástin dějin uhelného hornictví v Podkrkonoší (5)

905
0

Důl Zdeněk Nejedlý III v Odolově (foto S. Krčmář)1. světová válka, meziválečné období i 2. světová válka přinesla svatoňovickým horníkům nejenom racionalizaci těžby a novou techniku v podobě elektrických těžních strojů, důlních telefonů, vrtaček, šramaček a vzduchových pohonů. Teprve v roce 1940 však byly postaveny první havířské koupelny, ve kterých byl žlab s pěti kohouty a dvanáct sprch.

Historie svatoňovických dolů po roce 1945 – ač tolik bohatá na události – teprve čeká na seriózní zpracování historiky a archiváři: doly Ida, Tmavý a Větrný byly k 1. lednu 1946 začleněny pod Východočeské uhelné doly s centrálním ředitelstvím v Trutnově, v roce 1949 byl znovu otevřen Důl Pětiletka na dolových mírách bývalé štoly Xaver ve Starém Sedloňově, začaly průzkumné práce na měď v Suchovršicích a na zlato v Nebeské Rybné v Orlických horách. Důl Ida s okolními závody na Jestřebích horách byl 1. října 1950 přejmenován na Důl Zdeněk Nejedlý I ve Rtyni v Podkrkonoší, následně byl Tmavý důl v Jívce přejmenován na Důl Zdeněk Nejedlý II a v zastavovacím plánu nového závodu na Odolově se objevilo pojmenování Důl Zdeněk Nejedlý III.

Hloubení nové jámy na Odolově – vzdálené osově 50 m od jámy Slepého dolu – bylo zahájeno 22.9. 1975 a v březnu 1981 se uskutečnila první jízda dvoububnovým těžním strojem 2 B 6124 L s motorem o výkonu 3 350 kW. Jáma s ohlubní na + 592 m a nejhlubším 5. patrem na kótě – 250 m prošla svatoňovickými slojemi a umožnila dosáhnout ze tří nejnižších pater perspektivních žďáreckých slojí.

Bezpečnostní problematika s průtržemi uhlí a plynů společně s vysokými provozními náklady vedla k ukončení těžby na svatoňovických dolech k 31.12. 1990.

V průběhu roku 1991 bylo z dolu vytaženo prodejné zařízení a stroje, postaveny výbuchovzdorné uzávěry na patrech a úvodních důlních dílech. Dne 31.10. 1991 byl vypnut hlavní ventilátor a v následujících dnech bylo dokončeno uzavření Strážkovického komínu, Petrovické úpadní, štoly Ida, Tmavého dolu, Slepého dolu a odolovské jámy, která za dobu svého desetiletého života nedostala ani své jméno.

Po změně odolovského důlního areálu na věznici, stržení těžních věží a rekultivaci rtyňské haldy se památkou na 4. století zdejšího uhelného hornictví stal hornický symbol ve znaku Malých Svatoňovic, hornický kříž v sousedství Panské cesty nad místem poslední důlní tragédie v Jestřebích horách (11.8. 1989) a také hornická expozice ve rtyňském Městském muzeu za památnou Rychtou.

Na Odolově zůstala také Revírní báňská záchranná stanice, zabezpečující likvidaci Dolu Kateřina v Radvanicích a pracoviště různých firem na území osmi okolních okresů.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..