Kamenouhelné doly v této pánvi vlastnili dědici Pistoriovi; zřejmě odkoupili důlní míry od J. D. Starcka, který již dříve na Vejvanovsku těžil. Noví majitelé těžili uhlí ze zbylých slojí. Vrchní sloj dosahovala mocnosti tří metrů s proplástkem a spodní sloj mocnosti 2,5 m. Původní vrátková (hašplová) jáma byla v roce 1885 přestavěna, byl předělán původní profil jámy a důl Vojtěch byl prohlouben. Protože tento důl sousedil se Starckovými doly a noví majitelé měli obavy, z důlních požárů, byl ponechán ochranný pilíř o síle dvou metrů uhelné sloje a mimo to bylo vyrubáno uhlí v celé mocnosti podle ochranného pilíře a založena hlušina (kámen). Pistoriovi zaměstnávali 50 – 60 havířů, kteří těžili denně 300 q uhlí. Počet osazenstva na tomto dole byl velmi kolísavý a zvyšoval se jen v době konjunktury.
Důl David ve Vejvanovské pánvi byl založen v roce 1846. V roce 1873 ho odkoupil majitel hutí ve Zbiroze dr. Stroussberger se společníky Lowem a Beerem. Důl David byl v té době na Radnicku nejhlubší: vtažná jáma byla hluboká 120 m. Na dole již horní úřad v Plzni povolil jízdu na laně (v klecích). Důl David byl také spojen lanovkou v délce 4,4 km s železniční stanicí v Radnicích. Tento důl a další doly, které byly ve vlastnictví rakouského mocnářství, odkoupili Starckovi dědici. Blízko dolu David vyhloubili novou jámu Prkénka a zaměstnávali na ní asi 120 havířů. Správcem dolu byl František Tipman. Celý důlní komplex Starckových dědiců představoval jednu jámu těžební a tři jámy větrné. Podle inspekčních záznamů v dolovacím deníku z r. 1880 pracovalo na dole David 48 havířů, kteří měsíčně narubali 5112 q uhlí. V roce 1886 narubalo 57 havířů již 12 000 q uhlí při stejné technice. Tak vysoké zvýšení důlního výkonu havíře značně vyčerpávalo. Intenzita práce velmi vzrůstala.
Ve Vejvanovské pánvi těžili také další menší podnikatelé, Václav Poustka a spol. a Kamenouhelné těžařstvo dolu Prokop.
