V 15 hodin sfárali inženýři Veselý a Pilař spolu s naddůlními Šindelářem a Sabelou a 11 havíři na větrní překop, ve kterém se vyskytovaly kouřové zplodiny. Jejich cílem bylo stabilizovat proudění čerstvého větrního proudu po II. patře. Avšak překvapil je náhlý náraz od III. nebo IV. patra s následujícím prouděním zplodin výbuchu. Za těchto podmínek nebylo možné v práci pokračovat a všichni vyjeli nahoru. Postavení provizorního peření pro hráz v úrovni II. patra těžní jámy se tak stalo nemožné.
V 15:15 h pak horní rada Mayer telefonicky doporučil obě jámy uzavřít, utěsnit a nedaleké kotle vyhasit. Tato doporučení však byla prováděna pomalu. Kolem 16:30 h došlo k silné explozi, která z napůl uzavřené Františky vytlačila černý dým a z těžní jámy vystoupily třaskavé plyny.
Také na Hlubině byl výbuchem odhozen poklop na větrní jámě. Pozornost se rázem upřela k Hlubině, neboť tam v 6 hodin ráno sfáralo osazenstvo k normální těžbě. Jelikož z ventilátoru vystupoval bílý dým, byly otáčky sníženy ze 60 na 25 a veškeré osazenstvo urychleně vyfáralo na povrch.
První velký výbuch na jámě Hlubina naštěstí proběhl při střídání směn. Kontrolou bylo zjištěno, že nevyfárali pouze dva horníci ze 17. sloje na V. patře. Inženýři Bindač a Holan spolu se dvěma dozorci proto sfárali a vyvezli oba nezraněné horníky na povrch.
Mezitím se opakovaly výbuchy, které pětkrát nadzvedly poklop na výdušné jámě o 5 cm. Docházelo k výstupu hustého bílého dýmu. Záhy se z difuzoru ventilátoru začal valit také černý kouř, který naznačoval, že hráze mezi oběma šachtami byly rozbourány.
Aby mohla být odvětrána místnost nad ohlubní výdušné jámy, byla záměrně vysklena okna. V 19 hodin 25. července bylo uzavírání a utěsňování jam ukončeno. Druhá etapa asanace neskončila uspokojivě.
Třetí etapa asanace
Po sérii výbuchů pokračovaly práce na izolaci požářiště v 19. sloji od ostatních částí dolu, aby mohlo být obnoveno normální větrání.
Zúčastnění došli k závěru, že nadále nelze riskovat a vystavovat pracovníky nebezpečí smrti. Bylo dohodnuto jámu Františku na povrchu obezdít a pak postupovat zmáháním přes propusti Mayerovou metodou, upravenou pro použití v jámovém stvolu. K tomu byla upravena klec tak, aby se hadice k přístrojům mohly odvíjet na kleci a čerstvý stlačený vzduch byl z povrchu veden do zásobníku zavěšeného nad klecí.
V sobotu 25. srpna, tedy měsíc po uzavření jam, se v 9 hodin uskutečnil první sjezd tří záchranářů (závodní Ing. Kohout, naddůlní Lange a dělník Jarolím) v dýchacích přístrojích na II. patro. Zkontrolovali náraží až k větrnímu překopu, odebrali vzorek větrů (vykázal 3,1 % C02, 2,0 % 02 a 0,0 % CO) a změřili teplotu (24 °C). Nalezli také tři dýchací přístroje, hadice a čerpadlo vzduchu, které zde byly zanechány 23. července a vyvezli je na povrch.
Ihned po výjezdu první klece, v 10:15 h, fárala další četa (Ing. Pilař, důlní Eliasch a horník Jarolím). Rozebrali nedokončenou hráz a 9 m severněji našli místo pro postavení hráze nové. Nyní mohla začít pravidelná práce ve tříhodinových směnách v dýchacích přístrojích. Do této činnosti, která se prováděla kromě nocí, nedělí a svátků nepřetržitě do 18. září, se zapojilo 6 vyšších techniků a 25 dělníků. Během 78 směn po třech hodinách postavili jedenáct hrází. K tomu spotřebovali 15 300 ks cihel a 90 q cementu. Těmito pracemi byla odizolována jáma v náraží od ostatních důlních prostor a bylo možné spolehlivěji, a hlavně bezpečněji, postupovat v dalším uzavírání horizontálních děl v dýchacích přístrojích přes propusti.
Kromě zděných hrází byla pod II. patrem zbudována také jedna dřevěná, a to v paralelním šibíku pod počvou 18. sloje, aby došlo k zamezení průtahů od 19. sloje na IV. patře.
