Dne 7. května 1985 došlo na Dole Doubrava k jedné z nejtragičtějších událostí v dějinách ostravsko-karvinského revíru. Výbuch plynu a následný požár si vyžádaly 25 lidských životů a navždy se zapsaly do paměti hornického regionu.
K neštěstí došlo v 37. sloji v hloubce přibližně 910 až 930 metrů pod povrchem. V postižené části dolu tehdy pracovalo 34 horníků, přičemž v dole bylo celkem téměř 960 zaměstnanců. Po výbuchu a vzniku požáru se situace změnila v mimořádně nebezpečný zásah, při němž hrály rozhodující roli vysoké koncentrace plynů i omezená možnost bezpečného postupu záchranářů.
Mezi oběťmi bylo i šest báňských záchranářů. Právě tato skutečnost dodává celé tragédii mimořádně bolestný rozměr, protože připomíná nejen rizika samotné těžby, ale také obětavost těch, kteří do podzemí vstupovali s cílem zachraňovat druhé.
Tragédie na Dole Doubrava patří mezi nejzávažnější důlní neštěstí poválečné historie na území dnešní České republiky. Připomíná dobu, kdy byla práce v hlubinném hornictví spojena s každodenním rizikem, a zároveň vyvolává respekt k horníkům i záchranářům, kteří v podzemí pracovali v extrémních podmínkách.
Pietní připomínka této události má i po desetiletích svůj hluboký smysl. Nejde pouze o vzpomínku na konkrétní oběti, ale také o zachování historické paměti regionu, v němž hornictví formovalo životy několika generací.
Fáral som v tom čase na dole Doubrava a som jeden s tých ktorý to prežili 7.05. 1985 epicentrum výbuchu cca 500m.od nás.zachránili nás dvoje izolačné dvere na usmerňovanie vetrov v podzemí, útek a vyfáranie mám dodnes v pamäti. Potom som sa dobrovoľne prihlásil na budovanie hrádze (betonovej steny) aby voda ktorou bolo miesto výbuchu zaplavené nepresakovala. V tom čase tam bolo 17 tiel mojich kolegov zaliatych vodou a nebolo možné sa k nim dostať. Voda ktorá presakovala cez provizornú stenu bola kontaminovaná mrtvolami . Zato že sme prežili sme dostali 14 dňový pobyt v Dagomise v Rusku.