Nejtragičtější důlní katastrofa po společenských změnách v roce 1989 se stala právě před třiceti roky. Po výbuchu metanu v Dolu Barbora na Karvinsku 18. října 1990 zahynulo třicet horníků, záchranářům se poslední tělo podařilo najít za více než půl roku od neštěstí.
Neštěstí vypuklo necelých sedm set metrů pod povrchem ve sloji, tedy uhelném ložisku, která byla zařazena do kategorie s nebezpečím důlních otřesů a náchylností k samovznícení.
V osudný den na odpolední směně, sedm minut po šestnácté hodině, zaznamenaly seizmické stanice Dolu Barbora, tehdy se ještě jmenoval Důl 1. máj, geomechanický jev, nejspíše otřes, přičemž následoval další blíže neurčený záchvěv.
