Osudnou se stala v roce 1998 zvědavost dvěma bratrům ve věku 15 a 23 let. kteří se rozhodli vstoupit do opuštěné výdušné jámy č. 3 zastaveného hnědouhelného dolu Jiří v Sokolově provozovaného v létech 1923 až 1969. V dole se dobývalo hnědé uhlí ze sloje Antonín komorováním na zával v lávkách.
Jáma byla hluboká 60 m, stvol jámy byl vyzděn nad terén do výše 3 metrů a nahoře byla jáma zabezpečena mříží umožňující přirozené proudění vystupujících důlních větrů. Likvidace úvodního díla se neprováděla, protože se jáma nacházela v postupu povrchového lomu.
Po násilném vytržení mříže sestoupili bratři na ohlubeň jámy, otevřeli uzavírací poklop lezního oddělení a snažili se vstoupit lezním oddělením do dolu. Mladšímu, patnáctiletému, se podařilo sestoupit na první odpočívadlo v lezním oddělení, kde upadl do bezvědomí. Starší se mu snažil pomoci a při tom přišel o život také.
Důl byl zatopen oxidem uhličitým, který zvýšenou měrou vystupovala v důsledku poklesu barometrického tlaku.
Oba postižené vyprostil Hasičský záchranný sbor s pomocí vzduchových dýchacích přístrojů a lanové techniky.
K obdobnému smrtelnému úrazu došlo v této jámě před několika lety, kdy se ve vysoké koncentraci oxidu uhličitého udusil důlní měřič.
Opuštěná důlní díla v sobě skrývají vážné nebezpečí, které zejména laická veřejnost nedokáže odhadnout. Jakýkoliv vstup do nich se může stát osudný, jak ukazuje tento případ.
