V úterý dne 18. prosince 1951 při uzavíraní důlního požáru na dole Barbora (1. Máj) v Karviné došlo k výbuchu, při němž zahynulo 13 horníků. V historii báňské záchranné služby v ostravsko-karvinském revíru to byla jedna z největších tragédii, při niž přišli o život důlní záchranáři. Z archívu obvodního báňského úřadu jsme měli možnost sestavit podle protokolů z průběhu setření skutečný přehled o událostech, k nimž v oněch kritických dnech na Barboře došlo.
Neděle 16. prosince
V nedělní ranní směně pracovala skupina horníků s revírníkem na 1. dělící třídě nad 7. patrem při vyklizování materiálu z úseku, který se již několik týdnů připravoval k definitivnímu uzavření.
Přístup k této třídě byl ze 7. patra po 8 žebřících šibíkem č. 1, ve kterém byla zděná výztuž, dřevěná výstroj a ocelové lezní oddělení. Šibík byl ve vrchní části zasypán, ale nad úrovní 1. dělící byla ponechána slepá část o výšce 4 metrů. Tato část měla obsah asi 80 m3.
Na 1. dělící třídě, ve vzdálenosti 15 metrů od hlavy šibíku byly složeny očíslované dřevěné klíny 130 cm dlouhé, připravené k uzavření staré přípravné hráze. Třída byla od šibíku ražena v kameni a budována dřevěnou výztuží a pak procházela asi v 16 metrech vrchní lávkou spojených slojí č. 31 a 32 až k šestimetrové duklici do 30. sloje.
Po vyklizení materiálu měl být úsek uzavřen hrázemi č. I na 7. patře a č. II pod 6. patrem. Hráze byly již z části v zásecích vyzděny.
Pří vyklizování nezpozorovali zde přítomni pracovníci v průběhu celé směny nic mimořádného. V odpoledni ani noční směně již nebyly práce na vyklizování materiálu nad šibíkem obsazovány.
Podezřelý zápach
Při fáráni z pracoviště ke konci odpolední směny v 21 hodin zjistil revírník J. K. ve výdušných větrech ve svážné ze 6. patra na hlavní třídě ve sloji 29b na 5. patře podezřelý zápach po benzolu. Toto zjištění oznámil po vyfárání ve 21.30 hodin směnmistrovi noční směny. Později ve 22.15 hodin byl revírník znovu poslán do dolu a spolu se směnmistrem fáral do místa, kde předtím ucítil tento zápach. Při ověřování kvalifikovali oba společně tento zápach jako pach stařin, v čemž je utvrzovalo také negativní zjištění obsahu CO, který stanovovali kolorimetrickou trubičkou pomoci detektoru (starý typ ÚVUP — „mlýnek”). Směnmistr pak ještě zjišťoval dále původ zápachu na 6. patře v místě stavby hráze č. II, kde v 0.30 hodin rovněž nezjistil detektorem ani stopy CO. Také zde posuzoval zápach jako stařinný. Pokračoval pak dále obchůzkou pracovišť a svá zjištění hlásil až po vyfárání v 5.50 hodin směnmistrovi ranní směny.
Pondělí 16. prosince
Při ranním raportu byla zjištěná situace sdělena hlavnímu inženýrovi, který ihned vyslal pomocníka vedoucího větrání k odebrání vzorků větrů do 30. sloje na 6. patro a současně nařídil okamžité uzavírání hrází č. I a II.
Mezitím zjistili pracovníci poslaní na stavbu hráze č. II pod 6. patrem štiplavý zápach po dřevě, který silně pálil do oči. Kouře však neviděli žádné. Tento stav hlásil předák v 7.05 hodin dispečerovi. Pomocník vedoucího větrání při odběru vzorků větrů v 7.45 hodin zjistil již detektorem 0,02 % CO a nalezl zde bílý kouř, který snižoval viditelnost na 5 až 6 m.
V 7.45 hodin také vyfáral revírník ranní směny J. P., který při fárání do revíru zjistil v místě a namodralé kouře a cítil zápach po hořícím dřevě. Po této informaci sfáral ihned hlavní inženýr spolu s vedoucím větrání na 6. patro a k hrázi č. II došli v 8.20 hodin. Po zjištění situace dal ihned hlavní inženýr příkaz k okamžitému odvolání osádek z jihozápadní části pole a k povolání závodních záchranných čet.
