Úterý 18. prosince
Po vyfárání průzkumné čety byla stanovena osmihodinová čekací doba, během niž havarijní komise vypracovala tří alternativy uzavírání požářiště. První obsahovala uzavření požářiště v původních hrázích č. I a II. Uzavření v širším okruhu bylo obsahem druhé alternativy, která předpokládala stavbu řady hrázi na všech přístupových cestách mezí 5. a 7. patrem k západnímu poli. Třetí možnosti bylo uzavření dolu na ohlubni jam.
V 9.35 hodin sfáraly dvě čety k dozdění hráze č. II na 6. patře. K zlepšení viditelnosti byla natažena plachta od izolačního objektu středem chodby až k místu stavby hráze a pracoviště se ovětrávalo připuštěnými čerstvými větry od tohoto objektu. S dozdíváním se pak započalo až ve 13.00 hodin. Práce byly konány v teplotě 45° C při špatné viditelnosti. Kvalita zdiva byla velmi nízká.
Odpolední směna
Na průzkum ze 7. patra sfárala četa v 15.15 hodin. Zjistila, že stav se nezměnil od posledního průzkumu. K hrázi č. I byly poté vyslány dvě čety s průvodci k dopravě nového žofinského poklopu a dalšího potřebného materiálu (kbelíky, tricosal), nutného k dokončení hráze.
Na 5. a 6. patře rovněž započaly přípravné práce pro stavbu hrází podle druhé alternativy.
Na 7. patře došlo v 19.45 hodin k slabému výbuchu. Bylo to v době, kdy dopravní čety byly na kříži větrní chodby do 29. sloje. Četám se podařilo uniknout bez obtíží k jámě. Při výjezdu jamou pocítili záchranáři silnější tlakovou vlnu dalšího výbuchu. Tento v pořadí již třetí výbuch vyvolal pravděpodobné podle všech příznaků zával v místě „d” na západním překopu 7. patra.
Tragický výbuch
Na 6. patře pracovaly u hráze č. II 4 čety (z dolů Doubrava, Pokrok, Čs. armády a Žofie), které se střídaly v akci. S četami zde byli i dva průvodci a dva technici. V kritickou dobu byla ještě přizvána na pomoc jedna četa (z Dolu Dukla) od pracoviště u hráze č. 1/IV k dopravě materiálu. U hráze 1/IV pracovalo 10 pracovníků a 1 lokomotivář, všichni bez dýchacích přístrojů. Ve 20.30 hodin se vystřídaly čety v zásahu. Na základě v místě „f” u telefonu si záchranáři, kteří se vrátili ze zásahu, složili své dýchací přístroje podél boků chodby a připravovali se k výměně pohlcovačů a kyslíkových lahví (byly to čety z Doubravy a Pokroku). Četa z Dolu Dukla došla právě na základnu a podle příkazu jednoho z techniků se chystala s nasazenými přístroji k odchodu do akce. Technik právě bez nasazeného přístroje telefonoval, když ve 20.45 hodin došlo k prudkému výbuchu.
Ohnisko výbuchu bylo s určitosti u šibíku č. 1. Protože v té době již byl na překopu 7. patra zával, prošla tlaková vlna do větrní chodby v 29. sloji mezi 7. a 6. patrem, kde pravděpodobné rozvířila nahromaděný uhelný prach. Následný šleh plamene přivedl k výbuchu prachové mračno v místě „e”. Tlakové účinky výbuchu i jeho plamen pak byly uhašeny v zatopené muldě pod 6. patrem a také prachovou uzávěrou na hlavní třídě ve sloji 29b na 6. patře.
Následky tohoto výbuchu byly pro nepřipravené záchranáře tragické. Na základně u hráze č. II zahynulo 13 záchranářů — všichni ti, kteří právě neměli nasazené dýchací přístroje.
