Dnes si připomínáme tragický důlní otřes na Dole Lazy na Karvinsku, který se stal 11. března 2004. V podvečerních hodinách zasáhl pracoviště v hloubce kolem sedmi set metrů silný otřes, po němž zůstalo v závalu sedm mrtvých horníků – pět Poláků a dva Češi.
Osudného dne pracovalo na prorážce ve 36. sloji jedenáct horníků. V podvečer došlo k náhlému uvolnění akumulované energie v horninovém masivu. Následoval silný důlní otřes, který zničil výztuž a způsobil zával asi padesátimetrového úseku chodby vysoké zhruba čtyři metry. Čtyři horníci se dokázali vlastními silami probít z nebezpečného prostoru a vyjet na povrch s lehčím poraněním, zbylých sedm zůstalo zavaleno.
Záchranné práce probíhaly v mimořádně obtížných podmínkách. Zasahující báňští záchranáři museli postupovat v prostředí se zvýšenou koncentrací metanu a narušeným větráním, za použití dýchací techniky a s maximálním důrazem na vlastní bezpečnost. Zával bylo nutné rozebírat postupně, metr po metru, se zajišťováním porušeného díla novou výztuží. Těla obětí se dařilo vyprošťovat postupně během následujícího dne, poslední z havířů byl dopraven na povrch po více než třiceti hodinách od neštěstí.
Tragédie na Dole Lazy patří mezi nejvážnější důlní neštěstí v ostravsko–karvinském revíru po roce 1989. Zařazuje se po bok výbuchu a požáru na Dole Barbora z roku 1990, kde zahynulo třicet horníků, a dalších nehod, které připomínají, jak vysokou cenu má uhlí, které po desetiletí živilo tento region. Dobové reakce i pozdější vyjádření odborníků zdůrazňují, že šlo o otřes vyvolaný dlouhodobou těžbou v komplikovaných geologických podmínkách.
Přestože se používají seismické a geofyzikální systémy, většinu takových náhlých uvolnění energie nelze spolehlivě předpovědět.
