Novodobá historie revíru
Veškeré práce v revíru byly zastaveny v roce 1904. V roce 1939, při zabrání Sudet, se obrátila městská správa v Kutné Hoře na ministerstvo veřejných prací s dotazem, zda by mohl stát obnovit dolování v revíru. Tím by bylo možno opatřit práci horníkům přicházejícím z pohraničních oblastí. Ministerstvo pověřilo zpracováním materiálů báňské ředitelství v Příbrami. Návrh na obnovení dolování byl podán během roku 1939. Báňské práce byly zahájeny 17. 4. 1940 otevřením odvodňovací štoly 14 pomocníků v Malíně. V témže roce byla znovu otevřena Turkaňská jáma, která byla během Protektorátu celá vyzmáhána i se všemi díly na Rejském a Turkaňském pásmu provedenými rakouským erárem. Navíc bylo započato se zmáháním kolmé staré jámy na Staročeském pásmu jámy Panská.
V tomto období byly prováděny současně práce i v jiných částech revíru, zvláště v jižní části. Konec protektorátu znamená úplné opuštění jižní části revíru a zintenzívnění průzkumu severní části revíru. Po roce 1950 dochází k vyzmáhání staré Skalecké štoly až na úroveň štoly 14 pomocníků. V roce 1953 byla štola prodloužena až na Panskou šachtu, takže protíná napříč všechny žíly (pokud jsou na ní vyvinuty) Rejského, Turkaňského, Niflerského , Alžbětina a Staročeského pásma.
Postupně do r. 1956 byla hlavní Turkaňská jáma prohloubena až do hloubky 550 m p. p., tj. na VII. patro a zde bylo rozfáráno Turkaňské pásmo.
V roce 1959 byla stará Panská šachta vyzmáhána až na svou původní úroveň, tj. přibližně do hloubky 221 m p. p. a rozraženo z ní VI. p. přibližně 190 m p. p..
Na Panské jámě jsou rozrážena patra s vertikální vzdálenosti přibližně 50 m od sebe, a to tak, že 1. p. na Panské jámě odpovídá 1. patru na Turkaňské jámě.
Turkaňská jáma byla spojena s Panskou jámou v roce 1953 překopem v úrovni 1. patra prodloužením štoly 14 pomocníku a druhým překopem v úrovni 3. patra Turkaňské jámy (V. p. Panské jámy) v r. 1959, který je pod úrovní Panské jámy 17 m. Tento překop byl s Panskou jámou spojen komínem.
Téměř celé období od roku 1940 do roku 1958 byl na otevřených pásmech v severní části kutnohorského revíru prováděn báňský geologický průzkum. Pouze v krátkém období let 1950 – 1953 byl proveden pokus s těžbou rudy na povrchovou skládku před postavením vlastní flotační úpravny. V roce 1958 byla dokončena stavba flotační úpravny na závodě a téhož roku byla zahájena těžba na Rejském pásmu. Některé menší bloky na Rejském pásmu, nesouvisející s centrálním sloupem, byly vydobyty pouze z části neboť z ekonomických důvodů byl žádoucí rychlý přechod na Turkaňské pásmo. Těžba na Rejském pásmu byla zakončena v roce 1966 a od tohoto roku bylo pásmo v klidu.
