Důl byl vyhlouben v roce 1889 na katastru Český Újezd, v místech staršího pole hraběte Westphalena. Od roku 1891 byl důl v majetku Mostecké uhelné společnosti. S přípojovou železniční stanicí Chabařovice byl spojen vlastní vlečkou, dlouhou 4,2 km. Těleso vlečky bylo umístěno na stanoveném ochranném pilíři uhelné sloje a je dosud patrné, když po obou stranách došlo k propadání terénu vlivem poddolování. Místní důl neměl klasické těžní zařízení, ale byl otevřen úpadní jámou, která byla opatřena důlní lanovkou zajišťující pohyb vozíků s vytěženým uhlím. Dle statistických údajů vytěžil v roce 1907 celkem 93 810 tun uhlí a zaměstnával 78 důlních a 28 povrchových dělníků. Později bylo ložisko otevřeno lomem. V roce 1928 připadalo 23 % na těžbu hlubinnou, a 77 % na těžbu povrchovou. Od roku 1935 pak těžil pouze hlubinným způsobem, až do roku 1945. V roce 1957 byl důl opět otevřen lomem. V roce 1958 byl organizačně přičleněn k dolu Milada II. a přejmenován na Milada — Petri. Důl Petri byl propojen s Miladou II. vlastní důlní vlečkou na povrchu. Maximální hloubka dolu Milada — Petri byla 40 m. Důl ukončil v roce 1973 činnost a zbytková jáma byla využívána k ukládání odpadů pro Technické služby města Ústí nad Labem.
