Dne 17. května 1971 došlo na mezipatře šibíku č. 11 závodu č. 1 Dolu Vítězný únor v OKR k smrtelnému úrazu narážeče.
Postižený byl kvalifikovaným narážečem a v kritické směně vykonával funkci hlavního narážeče na přidělených patrech, tj. na 8. patře a na mezipatře šibíku č. 11. Jeho spolupracovníkem byl další kvalifikovaný narážeč. Na 9. patře, které bylo hlavní odnímací plošinou ve smyslu ust. § 05 039 bezpečnostního předpisu ÚBÚ pro hlubinné doly čj. 9000/61 – dále jen BP – byl hlavní narážeč a druhý narážeč. Také tito dva pracovníci měli požadovanou kvalifikaci.
Jelikož bylo nutno dopravit z 8. na 9. patro vrátek VTS 118, vyjeli všichni čtyři narážeči po předchozí domluvě asi ve 12.30 hod. na 8. patro, kde vrátek přeložili z normálního důlního vozu na klaničák, který pak narazili do spodní etáže klece. Pak dal postižený návěstí k popuštění klece o etáž a do této horní etáže pak nastoupili všichni čtyři narážeči. V kleci stáli tak, že u návěstního zařízení (nouzového signálu) stál druhý narážeč z 9. patra, těsně vedle něho postižený a za nim pak zbývající narážeči.
Z klece bylo lankem dáno návěstí k jízdě z 8. na 9. patro. Strojník však před zmíněným překládáním vrátku hovořil s postiženým, kterému sdělil, že na dělicí je mužstvo, které má povolení k výjezdu a že je nutno pro ně zajet. Postižený vzal toto sdělení na vědomí. Když dal narážeč návěstí k jízdě až na 9. patro, domníval se strojník, že narážeči pozapomněli na mužstvo na mezipatře o sjel s kleci pouze na mezipatro, kde zastavil. Tam bylo dáno návěstí stůj o po něm návěstí 5krát, které značilo jízdu na 9. patro. Strojník uvedl těžní stroj do chodu a po ujetí asi 17 až 18 metrů dostal z klece signál »stůj!«, po kterém klec ihned zastavil. Později se dozvěděl, že právě při této jízdě došlo k úrazu.
V intervalu mezi zastavením klece na mezipatře do jejího rozjetí směrem dolů otevřel postižený zátyňová dvířka a ptal se pracovníků, kteří byli v náraží (asi 10 osob), kdo z nich je z VOKD. A když se nikdo nehlásil, chtěl dvířka zavřít. Při tom si stoupl pravou nohou na sklápěcí můstek v náraží. Vtom se klec rozjela dolů, zachytila ho o způsobila smrtelný úraz.
Je nesporné, že strojník neprovedl jízdu z 8. na 9. patro podle obdrženého návěsti a zastavil na mezipatře. Dále je nesporné, že narážeč v kleci da strojníkovi návěstí k odjezdu z 8. na 9. patro a později nové návěstí k jízdě z mezipatra na 9. patro.
Návěstní zařízení měl obsluhovat postižený, který byl hlavním narážečem na mezipatře a na 8. patře.
Ve svědeckých výpovědích je sice sporný čas, po který stála klec na mezipatře (někteří si netroufli čas odhadnout, strojník odhadoval stání na 15 až 20 vteřin, narážeč na dobu kratší než půl minuty), avšak ze záznamu tachografu vyplývá jednoznačně, že tato doba činila asi 8 vteřin, ne však více než 10 vteřin.
Jistý vliv zde měla i doba, ve které se úraz stal. Blížil se konec směny, někteří pracovníci měli povolený předčasný výjezd, kterého se domáhali i přes dispečera a narážeči jim zřejmě chtěli co nejdříve vyhovět. Proto spěchali, přičemž opomenuli dodržovat nezbytnou opatrnost a platné bezpečnostní předpisy.
