Důlní pole Dolu Barbora se nacházelo převážně v jižní části katastru města Karviná, částečně v severním dílu katastru obcí Horní a Prostřední Suchá. Důlní pole bylo otevřeno jednou těžní a dvěma větrními jámami. Těžní jáma, založená v roce 1908, dosahovala hloubky 422 m. Větrní jáma č. I (výdušná jáma č. 1 – Ofil), založená v roce 1907 a hloubená v letech 1907 -1910, dosahovala hloubky 424 m. Následovně byla prohlubována na hloubku 474,8 m. Propojením jámy komínem a úklonným dílem s díly na 7. patře až na úroveň -230,7 m dosahovala větrní jáma č. I hloubky 498,6 m. Větrní jáma č. II, založená v roce 1920, dosahovala hloubky 325 m.
Výdušná jáma č. 1 byla situována v DP Karviná – Doly II, v katastrálním území Karviná -Doly, v areálu Dolu Barbora.
Jáma byla vyražena a vyztužena v kruhovém průřezu se světlým průměrem 4,5 m, výztuž je cihelná, místy betonová, monolitická. V době své činnosti propojovala povrch závodu se 7. patrem v hloubce 498,6 m. Jáma měla náraziště na 5, patře, 6. patře a na 6a. patře. Propojení jámy s důlními díly na 7. patře bylo zajištěno 10 m hlubokým komínem o světlosti 2,07 m x 1,58 m a úklonným dílem délky 14 m, šířky 2,5 m a výšky 2 m s úklonem 45° od vodorovné roviny. Pata šikmého úklonného díla byla v minulosti zaplavena popílkem, takže propojení výdušné jámy č. 1 se 7. patrem prakticky neexistovalo.
Kromě uvedených čtyř pater měla jáma napojení na důlní díla v osmi slojích a na starý překop nad 4. patrem. Pod úrovní ohlubně byly 3 podpovrchové kanály, z toho 1 dopravní a 2 větrní.
S výdušnou jámou č.1 – Ofil souvisela šachetní budova, těžní věž a strojovna těžního stroje. Šachetní budova byla provedena v klasické zděné technologii, se sedlovou střechou. Těžní věž vysoká 18,5 m byla ocelová, kozlíkové konstrukce se dvěma plnostěnnými vzpěrami.
Strojovna těžního stroje a havarijního vratu byla zděná, jednopodlažní, se sedlovou střechou.
Výdušná jáma č.l – Ofil byla vybavena jedním jednočinným, klečovým těžním zařízením s klecí a protizávažím (těžní stroj KOEPE dvoulanový) a havarijním vratem s havarijní klecí.
Klec havarijního zařízení byla vedena průvodnicemi těžní klece. Těžní zařízení sloužilo pro revize a údržbu jámy. Náraziště přístupná z těžního zařízení byla na 5. a 6. patře. Těžní zařízení bylo vyloženo na 6. patro. Úsek jámy mezi 6. a 6a. patrem nebyl vybaven výstrojí a tím nebyl ani přístupný. Náraziště na 5. a 6. patře nebyla vybavena žádným strojním zařízením.
Větrní jáma č. I (výdušná jáma č. 1 – Ofil) pracovala v paralelním větrním režimu s větrní jámou č. II (hlavní výdušnou jámou) a její potřeba zjednodušováním větrní sítě postupně zanikala. Technický stav jámy vyžadoval nákladné opravy, proto bylo rozhodnuto o její likvidaci v rámci technické likvidace dolu. Na základě zpracované projektové dokumentace byla tato výdušná jáma č.l – Ofil v letech 1998 – 1999 zlikvidována zásypem zpevněným zásypovým materiálem.
Rád bych doplnil příspěvek.
Nevím, zda je to historicky doloženo, ale název “ Ofil“ dle sdělení tam pracujících lidí pochází od rčení vysloveného dlouholetým revírníkem starajícím se o tuto jámu “ Já jsem Ofil ( Teofil) a to je moje Ofilka“, vždycky pro nás byla Ta a ne Ten.
Jáma mimo to ,že sloužila pro potřeby větrání dolu byla uzpůsobena pro dopravu foukané zakládky do dolu ( drcený kámen z úpravárenského závodu), proto byla vybavena dvěma tahy „spádového potrubí“ o průměru 300mm, v jámě byl nad 6.p. umístěn zásobník a brzdícím roštem a výsypem na pásové dopravníky na 6.p..
Jáma byla původně vystrojena až na 6a.p.. Pod patrem byl zásobník propadu a výsyp kanálem na 7.p..Při odtěžování propadu do vozu na 7.p. došlo ke smrtelnému úrazu při vyjetí zvodnělé zakládky. Pak se přistoupilo k likvidaci tohoto propadu, jáma byla pod 6a.p. zlikvidována a v úrovni 6.a.p. se provádělo odtěžení propadu pomocí škrabákového nakládače na základkové pásy 6a.p. Těžní zařízení pak bylo vyloženo jen na 6.p.: Mezi 6. a 6a.p. byly demontovány průvodnice a v jámě zůstaly pouze rozpony.
Těžní stroj byl do začátku 8O-tých let původní parní ( pak na stlačený vzduch), pak byl nainstalován elektrohydraulický těžní vrat ( šibíkový) 2K/1B 1080.
Jáma před likvidací zase nebyla ve špatném stavu,ale na začátku 90-tých let došlo z „ekonomických důvodů“ ke zrušení používání zakládky v dole a likvidaci celého základkového hospodářství, pak jáma sloužila pouze pro větrání.
Malé doplnění k článku.V letech 1993 až do konce “ Ofilky“ jsme prováděly kontroly uzavřených děl „hrází“ v této jámě.Před tímto rokem jsem byl osobně několikrát v této jámě jako „stálá hlídka při práci s otevřeným ohněm“ jako báňský záchranář.Tyto práce spočívaly v údržbě potrubí pro základkové hospodářství,viz článek.Provádělo se zde svařování v jámě.Již tehdy jsem obdivoval zručnost a houževnatost chlapů,kteří měli provoz Ofilky na starosti.Nebylo to jednoduché ani z té záchranářské stránky.Byly již uzavřeny skoro všechny patra,až na 6.patro.Z odběrových potrubí z těchto hrází se odebíraly vzorky vzdušin a ve všech bylo skoro 100% metanu,což znamenalo obzvláště opatrné zacházení se svářecí soupravou.Po ukončení provozu základkového hospodářství se provedla demontáž veškerého zařízení v jámě a ta sloužila pouze pro odvádění ovzduší ze 6.patra na povrch,sloužila jako pomocná výdušná jáma.Těžní stroj byl vybaven automatem pro obsluhu těžního stroje.Po dobu 8-mi let jsme pravidelně každý měsíc projížděly tuto jámu a prováděly kontrolu uzavřených děl – hrází,ze kterých se odebíraly vzorky ovzduší za těmito hrázemi.Při uzavírání Ofilky se právě místa hrází v jámě musely zvláštně vyztužit,aby nedošlo při zasypávání jámového komínu pevnou sutí,k jejich prolomení.To je jen malé doplnění o konci této jámy,která měla své jméno a pokud by byla celá šachta i nadále v provozu,mohla Ofilka fungovat ještě mnoho let.