V noční směně z 8. na 9. dubna 1960 vyjely pohotovostní čety HBZS v Ostravě na Důl Ludvík v Radvanicích, kde došlo krátce po půlnoci k vzplanutí metanové směsi v závalovém prostoru za porubem 067 v 10. sloji.
SITUACE
V porubu 067 byl nasazen nízkopokosový kombajn KSV 60 a výklenky pro něj na obou koncích porubní stěny byly zhotovovány za pomoci trhací práce. Směrný postup porubu byl mírně úpadní, takže zával byl situován výše než pracovní prostor u porubní stěny. Stejně tak celé předmětné pole v 10. sloji bylo z hlediska větrání polem dovrchním. Větry byly vedeny porubem 067 mírně úpadně. Tato situace vytvořila příznivé podmínky pro hromadění metanu v závalové části porubu. Protože porub postoupil do výchozí prorážky teprve 18 m, nebyl ještě vyvinut hustý zával.
Stabilita celého větrního oddělení v dovrchním poli nebyla dostatečně zajištěna, protože byla závislá na řádném uzavírání větrních dveří na pásové třídě.
TRHACÍ PRÁCE
V odpolední směně bylo vyvrtáno v horním výklenku (z vtažné strany) celkem 24 vývrtů. Způsob založení a směr vývrtů nebyl podrobně určován, pro trhací práci nebyl vypracován technologický předpis. Trhací práce byla připravena na noční směnu. Revírníci odpolední a noční směny založení vrtů nekontrolovali. Podle shodných výpovědí havíře a střelmistra byly vrty založeny ve dvou řadách přibližně kolmo k pilíři.
Přestože muselo být těmto zkušeným havířům zřejmé, že vrty jsou založeny nesprávně, přistoupili k jejich nabíjení, avšak nabili pouze 16 vývrtů. Před nabíjením nezjistil střelmistr, ani revírníci před ním benzínovou lampou zvýšený obsah metanu.
Vývrty byly nabíjeny dvěma náložkami plášťované bezpečnostní trhaviny a ucpávány jílovou ucpávkou. Odpal byl proveden pomocí mikročasových palníků. Výsledek trhací práce byl nepatrný, což bylo možné podle založení vrtů očekávat.
Po této nezdařené trhací práci se havíř se střelmistrem rozhodli provést nový odpal. Proti přísnému zákazu bezpečnostních předpisů prodloužili zbytky vývrtů, tzv. píšťaly, a nabili všech 24 vývrtů plášťovanou bezpečnostní trhavinou a odpálili pomocí mikročasovaných palníků stupně 0 až 10. Expertízou byla později podle nalezených zbytků roznětných náložek vyslovena domněnka, že zřejmě došlo k záměně stupně 6 se stupněm 9. I před tímto odpalem bylo podle výpovědí indikováno na obsah metanu.
VZPLANUTÍ METANU
Po odpálení vyfoukly pravděpodobně všechny nálože nebo jejich převážná většina směrem do závalového prostoru. Zde byla nahromaděna směs metanu se vzduchem v koncentraci odpovídající spodní hranici výbušnosti a došlo k vzplanutí. Toto náhlé vzplanutí, které ještě nelze charakterizovat jako výbuch metanu, se přeneslo nejspíše po vytvořené metanové vrstvě podél celého porubu až do jeho spodní části. Stopy hoření byly zřetelné na roztřepených koncích dřevěných klínků použitých v ocelové mechanické výztuži.
Prošlehnutí plamene potvrdili také horníci, kteří byli v době odpalu na hlídce v porubní stěně asi 30 až 40 m od místa trhací práce. Tito horníci nebyli nijak zraněni.
Na spodní straně porubu prošlehl plamen do zaplynované části chodby za rubáním a zde došlo k novému vzplanutí metanové směsi. Tímto plamenem již byli postiženi tři horníci, kteří utrpěli popáleniny 2. stupně. Pracovali v té době u kombajnu. Je charakteristické pro tento typ nehody, že poraněni byli právě tři muži, kteří stáli, zatímco další tři sedící na stejném pracovišti poraněni nebyli.
Při této nehodě nedošlo k rozvíření uhelného prachu, ani k dalšímu zhoršení situace a celá nehoda skončila poměrně šťastně. Zásah záchranářů se omezil pouze na poskytnutí první pomoci popáleným, kteří již vlastními silami unikali na povrch. Část jednotek provedla průzkum místa nehody.
PŘÍČINY A POUČENÍ
Základními příčinami nebezpečné události byly:
• nesprávně a proti bezpečnostním předpisům prováděná trhací práce;
• technické nedostatky ve větrním systému, resp. v jeho stabilizaci.
