Obec Michálkovice se stala jedním z devíti míst, kde v roce 1843 započala svou průzkumnou činnost rakouským státem nově založená c.k. Státní kutací komise. Ta měla za úkol napomoci rozvoji dolování uhlí v místech budoucí železniční trati a stávajícího hutního podnikání. Na privilegovaném kutišti michálkovického okrsku č. III byly otevřeny v letech 1843, tři sta metrů od sebe, dvě kutací jámy, ve kterých bylo v hloubce 170 m nalezeno uhlí. Kutací komise postupně v obou jámách zahájila těžbu v roce 1847.
V témže roce byla dostavěna železniční trať privilegovanou společností Severní dráha Ferdinandova až do Ostravy.
Jedna jáma dostala jméno po císaři Ferdinandovi a druhá jáma č. III byla nazvána Michal po c.k. dvorním radovi Michalu Layerovi. Oba doly následně v roce 1856 společnost Severní dráha Ferdinandova od státu odkoupila. Potřeba uhlí pro železnici však dále narůstala, a proto společnost v michálkovickém důlním poli v roce 1858 založila hned dvě další nové jámy, nazvané podle dne zahájení hloubení Petr a Pavel.
Zarážka nových jam byla vzdálena od Michala 950 m, hned vedle hlavní silnice směrem k Ostravě. Větší vzdálenost dobývání od Michala byla pro horizontální koňskou dopravu ve vozech už nedostupná, Jámy byly raženy ve dřevěné obdélníkové výztuži. Těžní Pavel v profilu 6 x 2 m a výdušná Petr 5 x 2,5 m. V těchto profilech zůstaly nezměněny do konce své životnosti do roku 1995.
První těžní patro bylo založeno v hloubce 151 m. Jámy byly vybaveny parním těžním strojem a jejich areál byl v roce 1862 připojen na železniční trať báňské dráhy tzv. montánky, která sem vedla z Karoliny přes Slezskou Ostravu až na důl Michal. Důl dobýval vesměs nízké sloje jakloveckého horizontu ostravského karbonského souvrství. Svou výkonností patřil mezi prosperující podniky společnosti.
S technickým dořešením horizontální dopravy důlními benzolovými a vzduchovými lokomotivami na počátku 20. století společnost znovu koncentrovala dobývání do větších důlních celků. Proto obé jámy Petr a Pavel byly po velké modernizaci jámy Michal v r. 1913 k tomuto dolu připojeny a staly se spojenými výdušnými větracími jámami.
Jáma Petr byla vybavena ventilátory firmy Dinnendhal a Capell, oba s motorem od firmy Siemens-Schuckert o výkonu 125 ks. Parní stroj firmy Salm, poháněný v závěru životnosti stlačeným vzduchem, měl výkon 120 ks.
Těžní věž z počátku dvacátého století byla vystavěna firmou Salm a měla výšku 14 m. Jámy byly postupně prohlubovány až na hloubku 510 m. Koncem 19. století byly obě vyzděny, ale zůstaly již v pravoúhlých profilech. K zasypání a likvidaci jam včetně těžní věže na jámě Petr došlo až počátkem útlumu v roce 1995.
Nedostatek pracovníků řešily v minulosti všechny doly revíru výstavbou hornických kolonii přímo kolem areálu důlních závodů. Společnost Severní dráhy Ferdinandovy vystavěla v Michálkovicích, v okolí svých jam Michal, Jan, Petr a Pavel od roku 1865 do roku 1921 celkem 192 domků. Ty daly vznik a rozvoj dnešnímu velkému ostravskému městskému obvodu Michálkovice. Jsou to jejich dnešní ulice s domky Na Jánské, Peterská, Ferdinandské a Josefská.
