Ve čtvrtek 9. prosince 1965 vznikl krátce před 1. hodinou po půlnoci požár na 1. patře Dolu ČSM-Sever v předku raženého ochozu č. 1060. K požáru došlo těsně před odpálením trhacích náloží v uhlí.
Ochozní chodba byla ražena v profilu Z 4 se smíšeným pažením dřevěnou tyčovinou, betonovými pažnicemi a mřížovinou. Čelba byla od výdušné jámy vzdálena 281 metrů. Foukací větrání lutnami o prům. 500 mm bylo poháněno dvěma vzduchovými ventilátory.
Po skončení čekací doby po odpalu zjistila osádka předku kouře, které vedly střelmistra k domněnce, že se jedná o vyhořelou ránu a že je tedy nutno ve smyslu platných BP vyčkat 1,5 hodiny. Teprve když zadýmení dosáhlo do průchodního větrního proudu, byl povolán revírník, který zajistil odvolání osádek a povolal pohotovostní čety HBZS.
Záchranářské čety zahájily akci ve 2:04 hod. a dostaly se pouze do vzdálenosti 290 m, a pro husté kouře a vysokou vlhkou teplota nemohly zahájit přímou likvidaci.
Vzhledem k značné exhalaci metanu při ražení bylo rozhodnuto uzavřít chodbu pytlovou hrází v nejužším místě, které bylo u čerpací stanice, asi 25 metrů od výdušné jámy. Po uzavření prostory byl za hráz napuštěn dusík zvláštním potrubím s povrchu.
O obtížnosti celé akce svědčí to, že jediná přístupová cesta vedla výdušnou jamou. Těžební kapacita pomocného těžení s jednostranném narážením byla rozhodující pro postup záchranářských prací. Úsilí záchranářů však zvyšovalo vědomí, že hoření může při stálém foukacím větrání postupovat k jámě, a že kapacita ve vodních jímkách je pouze na 38 hodin. Ústup by znamenal uzavření celého dolu, což by vedlo k nedozírným škodám, k zpoždění další výstavby dolu a k miliardovým ztrátám.
