Ve čtvrtek 16. února 1895 krátce po sedmé hodině ranní došlo na jámě Hohenegger v Karviné k výbuchu dynamitu v podzemním skladišti trhavin. Výbuch se přenesl do ostatních důlních prostor, inicioval následný výbuch plynů a uhelného prachu a vyžádal si 52 obětí na životech a zranil dalších 15 horníků.
Důl Hohenegger
Důl Hohenegger založený arcivévodou Albrechtem v roce 1883 byl hlouben od 1. 9 1884 v blízkosti dolu Gabriela stejného majitele. Nový důl byl nazván podle Ludvíka Hoheneggera, vrchního ředitele Těšínské komory, významného geologa a báňského odborníka. V roce 1885 důl přešel do vlastnictví arcivévody Bedřicha.
V dobývacím prostoru o rozloze přes 145 ha byly vyhloubeny dvě jámy, těžní do hloubky 397 m a výdušná do hloubky 328 m. Otevřely přístup do 17 slojí o mohutnosti slojí 85 až 300 cm. Dobývané koksovatelné uhlí se značným sklonem k samovznícení mělo obsah 30 % prchavých látek
Provoz byl zahájen v roce 1889, kdy dosáhl těžby 21 480 t. V tomto roce byla na tomto dole založena koksovna a později i elektrárna. V roce 1895 těžba dosáhla 114 tisíc tun.
Výbuch
Krátce po sedmé hodině ranní ve čtvrtek 16. února 1895, což byl čtvrtek, došlo k výbuchu, který měl svůj původ v podzemním skladišti trhavin. Nehoda je po mnoho let uváděna pouze ve statistikách a nebyla příliš podrobně popisována. Zůstala ve stínu stále ještě živé katastrofy na Larischových dolech Jan a Františka. Ještě po třiceti letech byla připomínána jen okrajově jako nehoda vzniklá „výbuchem dynamitu z neznámých příčin. Mnohde se neobjevila ani informace, že katastrofální dopad měl až následný výbuch uhelného prachu.
Z celkové osádky 288 osob ranní směny v podzemí zahynulo při havárii 52 horníků a dalších 15 utrpělo rozsáhlé popáleniny. Vzdušná rázová vlna poškodila těžní klec, jámovou budovu a její okolí.
Příčiny
Původní výsledky vyšetřování skončily závěrem, že se příčinu výbuchu nepodařilo zjistit.
Pravděpodobnou příčinou neštěstí zřejmě byla trestuhodná manipulace se zamrzlými náložkami dynamitu v důlním skladu trhavin.
Palní se je zde snažil rozmrazit sálavým teplem benzinové lampy. Exploze trhaviny rozvířila a zapálila nahromaděny uhelný prach a výbuch se pak přenesl do velké části dolu.
Manipulace se zmrzlými náložkami dynamitu byla častou příčinou nehod (např. Důl Engerth 1876). Dynamit se v dolech OKR používal sice již od roku 1868, ale tzv. pocení nitroglycerinu bývalo v zimním mrazivém období často podceňovaným rizikem. Teprve od roku 1893 se v uhlí používal bezpečnostní dynamit, v kameni se stále střílelo dynamitem, dynamon se používal až od roku 1899.
Důsledky
Důlní neštěstí bylo záhy projednáváno i ve vídeňském parlamentu, kde poslanci vyslovili pochybnosti o budoucnosti dobývání uhlí na Karvinsku, a urychlilo další projednávání nedávné katastrofy na Larischových dolech. A nebyly zapomenuty i další velké havárie v této oblasti. V paměti stále byl výbuch na dole Jan, kde 5. 3. 1885 zahynulo 108 horníků a 32 bylo poraněných a již za tři týdny poté na dole Bettina, kde zahynulo 26. 3. 1885 dalších 58 horníků a 5 bylo zraněných.
Dva stálé výbory „ke vyšetřování otázek o třaskavých plynech“ zřízené Ministerstvem orby, jeden v Ostravě a druhý v Božím Požehnání (Zastávka u Brna) byly zakrátko doplněny další speciální komisi řízenou přímo z Vídně. Tato komise zahájila svoji činnost 2. dubna 1895 a po čtyřměsíční intenzívní činnosti svoji práci ukončila. Výsledkem bylo zrušení zastaralého nařízení o třaskavých plynech z roku 1886, roztřídění dolů v OKR již jen do dvou tříd nebezpečí a zejména doporučení zřídit stálý výbor pro třaskavé plyny.
