Úvod Dějiny hornictví Historie Historie hornictví v Horním Benešově (6)

Historie hornictví v Horním Benešově (6)

1232
0

Do Horního Benešova byli vysláni nejlepší pracovníci ústavu, a to dr. Mácha a dr. Urban. Celý rok probíhá ve znamení intenzivních výzkumů a pokusných vrtů.

Pak dostal pozdější doktor přírodních věd Josef Janečka, jako posluchač vysoké školy v Brně, disertační práci na téma „Hornobenešovsko po stránce geologické“. Práci odvedl s úspěchem a zjistil pomocí pokusných vrtů vše potřebné. To bylo v roce 1949. V roce 1950 již jako doktor přírodních věd chtěl v této práci pokračovat, ale musel do Kutné Hory a do Horního Benešova přišel Rudolf Štefánek, vrtmistr na slovo vzatý, který měl za sebou již 20letou praxi na různých místech Československa. V roce 1951 se stal oblastním dozorčím mistrem všech pokusných vrtů v Ludvíkově, Vidlech, Nové Vsi a Horním Benešově. Přestěhoval se se svou rodinou do Ludvíkova, aby byl ve středu rajónu.

Dne 1. 6. 1951 se dostavil do Horního Benešova RNDr. Josef Janečka, vzal s sebou Rudolfa Štefánka, postavil ho na jedno místo v údolí pod nádražím a řekl mu: „Rudná žíla postupuje směrem severojižním. Zaraz jámu!“ – A odešel. Rudolf Štefánek zahájil okamžitě nábor pracovních sil. Prvním zaměstnancem byl Rostislav Tománek z Horního Benešova a dalším pak František Pělucha ze Starých Heřmínov.

18. června začala první směna s jmenovanými: nářadí (kolečka, lopaty, krumpáče) si donesli z domů. Začali planýrovat místo pro stavbu kanceláře, kterou nakonec vybudovali z prken, která tam nechali vrtáci. Pak přišli další pracovníci: Bohumil Bortl, František Lichnovský, Josef Lichnovský, Jan Skotnica, Leopold Voznička, František Jadrný a Vlastimír Skopalík. Poslední dva, jako tesaři, postavili tu kancelář.

V červenci již byla jáma prohloubena do 12 m. Bylo nutno postavit těžní věž, pak další budovy, převlékárnu, skladiště a strážnici a další.

Na další práce bylo třeba odborné síly a tak byl pozván důlní z Ludvíkova, Václav Morávek, aby hloubil jámu dále. Pak ještě přibyl Gustav Levý jako další odborník, který v Horním Benešově pobyl jen rok a odešel do Pardubic. Jako funkci převzal Václav Morávek a tak se stal vedoucím pracovníkem až do května 1953.

Na „Den horníků“ 9. září 1953 byla nová jáma pokřtěna po prvním průkopníku těchto prací RNDr. Josefu Janečkovi na jámu „Josef“. Při této příležitosti si dali havíři závazek, že 1. dubna 1954 předají jámu k těžbě Příbramským rudným dolům, to znamená, že dokončí všechny potřebné stavební i průzkumné práce.

V roce 1951 začínalo 20 zaměstnanců a v roce 1953 již pracovalo 120 zaměstnanců na 3 směny. V dalších letech pokračovalo vylepšování zařízení, těžil se baryt a pokračoval průzkum celé oblasti.

V roce 1956 se stává provoz závodem Kutnohorských rudných dolů. V roce 1957 přichází nový vedoucí závodu, ing. Vladimír Vojtasík, a vedoucím provozu se stává Rudolf Štefánek.

V roce 1958, v dubnu, dochází k delimitaci závodu z národního podniku Kutnohorské rudné doly na Rudné doly Jeseník. A tu dochází k první krizi v nové historii. Neustálá nevyjasněnost s výstavbou nového rudného závodu (nové jámy s úpravnou) je příčinou, že nadřízené orgány přistupují ke snížení stavu pracovníků na závodě. Reakce na toto nepopulární opatření je zákonitá a okamžitá. Zaměstnanci závodu žádají vysvětlení situace přítomné i výhled do budoucna a jsou rozhodnuti bojovat proti tomuto rozhodnutí krajními prostředky. Zasahuje však stranická a odborová organizace. Je zastaveno propouštění zaměstnanců a nadřízené orgány politické i správní přislibují výstavbu nového závodu na rok 1959.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..