Úvod Doly a revíry OKD Doly v důlním poli Jindřichovo štěstí

Doly v důlním poli Jindřichovo štěstí

354
0

Důl Jindřich v PetřvalděNálezy dobyvatelných uhelných slojí, zjištěné pomocí kutacích jam a na základě nich získané od státu propůjčky důlních měr, vedly oficiálně k možnosti zahájení dolování na pozemcích larischovských statků v Petřvaldě a Porubě. Dolování bylo provozováno v důlním poli dolu Jindřichovo štěstí. První propůjčka důlní míry, pojmenovaná Jakub, která byla udělena v r. 1835, vedla k započetí první těžby v petřvaldské části OKR, doložená listinami. Není však vyloučeno, že dolování probíhalo neoficiálně i dříve před udělením propůjček. Pro těžbu uhlí byly nejprve využívány nálezné jámy, které se tak staly jámami těžními a později i jámami větrními.

Podpovrchové mělké dolování bylo z počátku provozováno šachticovým způsobem, tj. pomocí mělkých jam – šachtic. Malý dosah možnosti exploatace v okolí mělkých jam – šachtic a hornické obtíže spojené s tímto způsobem dolování, zejména pak problémy s čerpáním důlních vod, vedl k rozhodnutí o vyražení Martinské dědičné štoly (hlavní důlní dílo pro odvádění důlních vod, přivádění vtažných větrů a odtěžování uhlí).

První nález dobyvatelné sloje je doložen na jámě Bedřich v r. 1835. První těžba započala v r. 1836. Písemně je doložena těžba z jámy Florentina v r. 1837, kdy byla dobývána sloj Barbora.

Jako počátek následného štolového dolování lze považovat zahájení ražby dědičné štoly v r. 1838. Štola byla nazývána Martinská, ale také podle místa svého ústí jako Rychvaldská. Původ získání názvu Martinská, který se objevuje i u pojmenování dvou kutacích jam, se nepodařilo dohledat. Zřejmě z důvodu naléhavosti její potřeby pro další dolování, byla štola vyražena urychleně. Proto byla ražena z několika míst současně, s počátkem ražby na jižním konci od již existujících jam Bedřich a Karel a dále ve střední části od jámy Florentina a dalších jam směrem na sever do nejníže položeného místa v údolí Rychvaldské stružky, která z místních vodotečí se nejvíce přibližovala k larischovskému důlnímu poli. Ražba Martinské štoly byla zahájena v r. 1838, respektive v r. 1839 a v r. 1841 byla již hotova, její celková délka byla 2713 m a byla tak druhou nejdelší štolou v OKR.

Štolové dolování nad horizontem Martinské štoly probíhalo asi až do r. 1874. Celé mělké podpovrchové dolování trvalo cca 40 let. Přitom se od 40. let 19. století překrývalo s hlubinným dolováním dolu Jindřich (od r. 1844).

Při tomto dolování bylo využíváno 14 jam. Jedná se o jámy, které byly z části původně jámami kutacími a dále jámy, které byly vyhloubeny později, již v souvislosti s vlastním štolovým dolováním, v návaznosti na větrní a těžební systém Martinské štoly. Jámy Bedřich, Karel, Nálezná a Světlík IV sloužily později po svém prohloubení i pro následné hlubinné dobývání.

Důlní majetek, představovaný důlními propůjčkami a důlními díly pro mělké dolování, nacházející se na pozemcích statků v Petřvaldě, Porubě a Rychvaldě, patřil do vlastnictví Heinricha hr. Larisch-Mönnicha, majorátního pána v Karviné. Majetek byl v jeho vlastnictví až do r. 1868, kdy přešel podle zápisu v horních knihách do vlastnictví jeho syna Evžena. Jeho syn zřejmě tento majetek spravoval, ale již od r. 1859.

Po smrti Eugena Larisch-Mönnicha přešlo vlastnické právo odkazovací listinou ze dne 10. 9. 1886 na jeho dědice.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.