Na jednom našem hlubinném dole přihodil se smrtelný úraz důlnímu elektrozámečníkovi. Došlo k němu takto:
Postižený pomáhal ještě se dvěma jinými řemeslníky z důlní dílny nahazovat lano spadlé s vratného kotouče lanovky. Po skončení této práce zavěsili řemeslníci použité náčiní na zadní čelo nejbližšího plného vozu a oba odešli po zastavené lanovce zpět do dílny.
Postižený zůstal u výsypky za vratnou stanicí lanovky v rozhovoru se svým známým. Když byla těžba po lanovce opět v normálním chodu, šel postižený s plným vozem s náčiním po dovrchním úseku lanovky. Šel po lanovce, aniž mu byl dán příkaz doprovázet vůz a ač věděl o zákazu chodit po lanovce v době těžby. Patrně to činil proto, aby se přidržováním vozu pohodlněji dostal dovrchu.
Hlídač lanovky, slyšený jako svědek, později vypověděl: „Když kolem mne přecházel, upozornil jsem ho, aby po lanovce za provozu nechodil, slovy: „Tady nemáš co chodit!“ On mi na to řekl: „Vy pořád něco máte!“ a ještě se na mne osopil. V této souvislosti podotýkám, že se podobný případ s jmenovaným již několikrát opakoval a na mou výtku, aby po lanovce nechodil, mi ještě vynadal. Nedělal to však jen on sám, ale i jiní řemeslníci.”
Ani hlídače lanovky tedy postižený neuposlechl a šel dále. Mezitím však došlo v horním úseku lanovky k vykolejení prázdných vozů, z nichž jeden narazil na protijedoucí plné vozy. Následkem nárazu se vytrhlo lano z vidlice a první plný vůz ujel po svahu.
Stalo se tak zřejmě ve chvíli, kdy postižený přecházel z obavy, aby nebyl eventuálně zachycen prázdnými vozy, k boku lanovky u plné koleje. V úzkém prostoru byl pak ujetým vozem smrtelně zraněn.
Z tohoto případu je patrné, že se někdy velmi dlouho přestupují zákazy, až nakonec dojde k neštěstí a lidský život je zmařen.
Úryvek z knihy Hornické úrazy (1957)
