Výmol, vymýtina nebo také bezeslojové pásmo – to je geologický úkaz, s nímž se v těchto dnech potýkají zaměstnanci těžební společnosti Vršanská uhelná. Jedno z kolesových rypadel (KU300/K107) se totiž ocitlo v místě, kde je přerušená uhelná sloj. Jde o koryto historického toku, kterým do mostecké pánve přitékala před zhruba 20 miliony let voda. Geologický úkaz sebou nese změnu režimu a technologie těžby.
Vymýtině se v lomu nelze vyhnout, celý prostor se musí postupně vytěžit, což komplikuje proces těžby uhlí. „Abychom zajistili denní dodávky uhlí pro naše zákazníky, jsou v lomu Vršany na těžbu uhelné sloje nasazena dvě rypadla. Pokud jedno z nich musí místo uhlí těžit zeminu z vymýtiny, znamená to, že denní dodávky uhlí pro odběratele musíme zajistit druhým rypadlem spolu s uhlím uloženým na skládkách. Rezervy na skládkách přitom musíme mít připravené v dostatečném předstihu,“ uvádí Miroslav Borovský, výrobní ředitel společnosti Vršanská uhelná.
Další komplikací je, že výplň vymýtiny je podobná struktuře běžného říčního koryta. „Vyskytují se v ní různé druhy zemin a hornin, zpevněných zejména do tvrdých jílovců, pelokarbonátů a pískovců. Těžba těchto zemin, i při využití trhacích prací, znamená časté poruchy na konstrukci těžebního stroje a dálkové pásové dopravy. To se nám promítá, kromě jiného, do výrazně vyšších nákladů na opravy,“ říká Petr Šulcek, geolog Vršanské uhelné. V revíru se nejedná o ojedinělou záležitost. „Víme například o deltě v lomu Bílina (těží zde společnost Severočeské doly), bezslojová pásma jsou známa i z hlubinných dolů, jako třeba v bývalém dolu Julius III, kde dnes sídlí Podkrušnohorské technické muzeum. V lomu Vršany se v současné době takzvaná vymýtina nachází zhruba 100 metrů pod úrovní původního terénu a jsme už téměř na úplném dně historického koryta fosilního toku. Nejzajímavější je na celém úkazu velmi ostré ohraničení koryta a jeho výrazné oddělení od okolní uhelné sloje, což nebývá obvyklé,“ dodává Šulcek.
V lokalitě lomu Vršany se v minulosti nacházely delty tekoucích vod a převládaly zde poměrně nestále podmínky. To má ostatně také vliv na kvalitu zdejšího uhlí. Koryto zmíněného fosilního toku se nachází v jižní části středu mostecké pánve, míří od jihovýchodu na severozápad a jeho stáří je zhruba 17 až 22 milionů let. V nejširší části dosahuje šířka koryta zhruba 500 metrů, jeho délka se pohybuje mezi třemi a půl až čtyřmi kilometry. Pro lepší představu přirovnejme velikost někdejšího toku zhruba k šířce dnešní Berounky. Poprvé se do koryta fosilního toku v lomu Vršany dostalo skrývkové rýpadlo K84 už v roce 2009. „Poloha koryta je velmi dobře zmapována, takže lidé z přípravy výroby měli dostatek času, aby se s touto geologickou zajímavostí vyrovnali. Přes tuto vymýtinu přecházely svými postupy již rýpadla bývalého lomu Slatinice v 70. letech minulého století,“ uvedl Borovský.
Zdroj: Vršanská uhelná
