V úterý 12. září 1967 krátce po půlnoci zasahovaly pohotovostní jednotky HBZS při likvidaci zapáleného metanového fukače na nově budovaném Dole Staříč, na závodě 1 ve Sviadnově (Důl Sviadnov).
Spojovací překop č. 360 na 2. patře, v jeho». čelbě došlo po trhací práci k zapálení metanového fukače, byl ražen v hlinité břidlici v profilu Z4. Po délce 30 m procházel poruchovým pásmem. Čelba pracoviště byla od průchodního větrního proudu vzdálena 1150 m. Separátní větrání bylo foukací, lutnami o průměru 630 mm. Konec luten byl od čelby vzdálen 7 m. Kromě toho byla v čelbě v činnosti důvka na stlačený vzduch.
TRHACÍ PRÁCE
Od počátku noční směny osádka v čelbě navrtala 50 vrtných děr. Vrtání děr a jejich vyčištění vyfoukáním ukončili kolem 23.30 hod. V tuto dobu již přišel na pracovišti střel mistr M. D. a krátce potom i revírník L. H. Podle jejich výpovědi zjistili před nabíjením a po nabíjení indikaci koncentraci 0,6 až 0,8 procenta CH4.
Vývrty byly nabity celkem 49,20 kg Perunitu 20 (náložky o průměru 28 mm po 200 g). Z toho bylo 22 kg v 26 vrtech odpáleno el. rozbuškami DeM a 27,20 kg trhaviny ve 24 vrtech el. rozbuškami DeR.
Podle údajů střelmistra bylo s nabíjením započato asi ve 23.45 hod. Po nabití bylo spuštěno vodní mlžné dělo. V záznamu střelmistra je uvedena doba odpalu v 0.20 hod.
Před odpálením zjistil střel mistr ohmmetrem odpor vedení 360 ohmů.
Po odpalu bylo slyšet podle sdělení všech přítomných asi za 1 až 2 minuty novou ránu a hned nato se v čelbě objevila záře.
OHEŇ V ČELBĚ
Po příchodu na pracoviště byly již ze vzdálenosti asi 25 m vidět při levém boku čelby šlehající plameny v délce 1 až 1,5 m a na odstřelené zásobě prošlehávaly plaménky do výšky 30 až 40 cm.
Velký plamen se podařilo osádce uhasit po krátké době tlakovou vodou a kamenným práškem. Plameny nad odstřelenou horninou se však do příchodu záchranářů nepodařila uhasit ani donesenými hasicími přístroji.
Pohotovostní čety uhasily plameny postupným ochlazováním rozpálených okolních hornin a přesným zásahem během 20 minut po svém příchodu. Nastřelená zásoba byla ihned odtěžena za stálého prochlazování vodou. Bylo odtěženo 20 vozů kamene a čelba byla zajištěna výztuží.
Pod stropem byla u čelby zjištěna koncentrace CH4 1 procento, ve středu profilu 0,0 procenta, a pravého boku 1 procento a u levého 3,5 až 4 procenta. Na tomto místě vyvěral metan z počvy a jeho výstup byl zřetelný probubláváním přes zatopenou počvu.
POUČENÍ
Popisovaný zásah dopadl dobře. Přesto je vážným varováním. Nebezpečí metanu nesmí být podceňováno.
Naprosto zarážející je přístup některých odpovědných pracovníků závodu 27 VOKD, kteří tvrdili, že se v podstatě nic nestalo, a že všechny bezpečnostní předpisy při trhací práci byly dodrženy.
Tento případ rovněž potvrdil, že je nutné mít dostatečný počet pěnových hasicích přístrojů v každé čelbě ražené v takovýchto podmínkách. Kromě toho je nutné řádně proškolit a vycvičit osádky pracovišť k správnému postupu hašení hořícího metanu vodou.
Nerozvážné uhašení plamene vystupujícího hořícího metanu, aniž bylo předem dokonale vychlazeno celé okolí, může vést k vytvoření velmi nebezpečného stavu. Metan vystupuje i po uhašení, může vytvořit výbušnou směs, která pak může být snadno zapálena nezchlazenou okolní horninou, částmi výztuže apod.
