Úvod Důlní neštěstí, nehody, havárie Zával v dovrchním překopu na Dole Petr Bezruč 18. prosince 1969

Zával v dovrchním překopu na Dole Petr Bezruč 18. prosince 1969

1761
0

K zajímavé a ojedinělé nehodě došlo koncem roku 1969 v závodě Bezruč Dolu Ostrava při ražení dovrchního překopu 007930, kde byla použita razící plošina ALIMAK.

Situace

Dovrchní překop ražený k odvětrání části důlního pole do výdušné jámy Dolu Rudý říjen byl započat v září 1969. Dílo v profilu 2,7 x 2,7 m bylo pomocí trhací práce raženo nejprve pod úklonem 55° a ve vrchní části pod úklonem 85°. K ražení zapůjčil Důl Vítězný únor razící plošinu ALIMAK, švédské konstrukce. Jízdní dráha plošiny byla upevňována svorníky o délce 1,2 m. Strop byl zajišťován dvoumetrovými ocelovými pásy a svorníky ve vzdálenostech 0,9 m po úklonu díla. Pro větrání sloužily ocelové roury o průměru 273 mm kladené po počvě. Vedle nich byl řetěz WL kotvený každých 10 m. Ten měl sloužit jato nouzový žebřík.

Práce byly prováděny podle instrukcí, platných pro ražení s plošinou RP-1.

Při ražbě byly procházeny celkem čtyři úseky slojí. Ve slojí Novodvorský došlo ve staničení 48-54 m v polovině října k vyjetí horniny z pravého boku do hloubky asi 1,3 m. V té době však již byla čelba v 77 m. Po tomto, lze říci malém závalu, byla správou závodu stanovena zvláštní opatření k bezpečnému zajištění tohoto místa.

Vznik nehody

V odpolední směně 18. prosince byl uskutečněn poslední odpal dovrchně. Čelba byla v té době již v 99,5 m a chyběla již jen malá vodorovná probítka nad dno výdušné jámy. Noční směna měla vyvrtat průzkumný vrt do jámy. Obdobně byla již jáma navrtána v 88 m pro ověření výšky díla nad hladinou vody v jámě.

Po prohlídce čelby revírníkem a předákem vyjela do čelby tříčlenná osádka, která po zavrtání čekala na puštění vody pro výplach. V té době zaslechli v čelbě hukot padající horniny a za okamžik došlo k přerušení dodávky vzduchu pro plošinu. Domnívali se, že došlo k přetržení vzduchové hadice a počali se s pomocí ručního pohonu plošiny spouštět dolů.

Asi v 60 metrech viděli přerušenou jízdní dráhu a zůstali proto nad tímto místem asi 15 metrů.

Pomoc uzavřeným

Nad úpatím dovrchního překopu byl vyjetou horninou uzavřen profil natolik, že pod stropem zůstávalo jen asi 0,5 m2 volného průchodu. Mezi spadlou horninou byly vidět dvě sekce dráhy, svorníky a ocelové pásy. Zbývající část osádky spolu s revírníkem ihned poznali, že došlo k přerušení dráhy pro plošinu, a že jsou tedy uvěznění tři jejich kamarádi.

Započali hned nakládat horninu a revírník oznámil nehodu do dispečinku a přivolal pomoc.

Po příchodu záchranářů bylo první snahou navázat spojení s uzavřenými lidmi na plošině. Ti mezitím rozebrali lutny v místě, kde stála plošina. Po vzájemné dohodě a také rozhovoru s vedoucím závodu, který byl na místě nehody, se předák rozhodl, že sleze po záchranném řetězu pod plošinu a ověří situaci.

Mezitím již byl prováděn ze strany výdušné jámy Dolu Rudý říjen průzkum k ověření průchodnosti starého vrtu a k posouzení rychlostí zásahu širokoprofilovým vrtem pro záchranu uzavřených. Soupravu pro vrtání již mezitím zajišťovali pracovníci Závodu degazace OŘ OKD.

V té době již prozkoumal předák místo závalu a rozhodl se, že se nebude vracet do plošiny a pokračoval dolů k úpatí díla. Povzbuzeni úspěchem i odvahou předáka jej zbývající dva členové osádky následovali. S malými oděrkami, ale šťastni, se však všichni objali dole, v bezpečí při ošetření lékařem.

Další asanace

Z úpatí překopu bylo odtěženo celkem 49 vozů horniny, z toho asi 20 vozů z odpolední směny. Vytaženy byly také tři sekce dráhy a určitý počet svorníků. Dílo však nebylo fáratelné, a tak jediným dočasným vězněm závalu se stala plošina.

Z výdušné jámy byl pak překop navrtán a zřízen přístup k vyproštění plošiny. Pak následovalo definitivní zajištění díla, aby mohlo sloužit plánovanému účelu. Avšak ani koncem ledna 1970 nebyla plošina ještě vyvezena.

Závěr

Dobrý konec akce všechny potěšil. Od počátku, kdy se v revíru započala práce s plošinou ALIMAK, se řešila otázka zajištění bezpečnosti pracovníků na plošině v případech, které nelze v hornickém provozu nijak vyloučit. V daném případě usnadnil vyřešení svízelné situace řetěz WL, který byl instalován dodatečně asi měsíc před nehodou.

Pro další využití plošiny RP-1 byla vždy požadována náhradní jízdní kabina, připravená u úpatí pro případnou záchranu. Kromě toho byla zřízena možnost opory při nouzovém lezení (lano, řetěz). Doporučovalo se rovněž, aby lutnami byla preventivně tažena telefonní dvojlinka a v běžném provozu byl využíván záchranářský telefon. Na plošině stále měla být jednoduchá kladka a zásobní signální ocelové lanko.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..