Menším ložiskem těženým v rámci Rudných dolů Jeseník n.p. v pozdější době bylo ložisko Kronfelzov (DP Šléglov I). Vyhledávací průzkum grafitu na ložisku Kronfelzov byl zahájen v roce 1969 a ukončen v září 1973. Úkolem vyhledávacího průzkumu bylo báňským způsobem ověřit a doplnit výsledky vyhledávacího průzkumu provedeného a ukončeného závěrečnou zprávou v roce 1968. Grafitové sloje nebyly před zahájením geologického průzkumu dotčeny těžbou a to i přesto, že zde byly již v minulosti stanoveny důlní míry (Amálie I,II, III,IV). Ložisko grafitu Kronfelzov (DP Šléglov I) je pokračováním ložiska Malé Vrbno – Alois a je součástí statigraficko – tektonické jednotky zvané Velkovrbenská grafitová série. Leží ve východní části tzv. Velkovrbenské klenby, ve vlastním grafitovém souvrství a je tvořeno hlavní grafitovou slojí. Grafitová sloj má směr SV JZ s proměnlivým úklonem 30° – 60° k JV. Sloj je uložena na styku nadložních muskovitických rul s podložními krystalickými vápenci. Celé ložisko je složitě zvrásněné. Mocnost se pohybuje od 0,5 do 5 m, průměr činí 1,5 m – 2,9 m. Grafitovou sloj zde tvoří grafitická břidlice, která je v oxidační zóně obohacena uhlíkem a ochuzena o síru. Oxidační zóna zde dosahuje do hloubky 20 – 25 m od povrchu, zhruba 5m pod první ražené patro. Ložisko má směrnou délku cca 130 m a je omezeno na obou stranách tektonicky.
Výsledkem tohoto provedeného průzkumu byla závěrečná zpráva ze dne 12.9.1974. Na ložisku bylo celkem ověřeno 25 570 t geologických zásob.
Otvírkové práce prováděné jako součást průzkumu byly zahájeny v roce 1969. Zkušební dobývání hlubinným způsobem bylo zahájeno v roce 1976 a ukončeno v dubnu 1976. Pro povrchové dobývání bylo v POPD 1975 – 1978 uvažováno s vytěžením bloků 105 a 106 a části bloku 104, směrnou rýhou po předchozím provedení skrývky. Povrchové dobývání bloků 105 a 106 a části bloku 104 dle POPD 1975 – 1978 nebylo zahájeno z technických důvodů a to hlavně proto, že celkové zpoždění prací na lokalitě Kronfelzov a neúspěšný důlní těžební pokus si vynutilo nahrazení plánované těžby z lokality Kronfelzov na povrchovém dole Konstantin.
Celkově lze z báňsko technického hlediska hodnotit zkušební hlubinné dobývání ložiska Kronfelzov jako neefektivní, vysoce pracné, se značnými nároky na spotřebu pracovního času, materiálu a na bezpečnost práce. Těžba na tomto ložisku byla ukončena v 1. pololetí roku 1977.
Dalším menším ložiskem těženým v tomto období bylo ložisko Milíře (DP Velké Vrbno). Toto ložisko grafitu je pokračováním známých a těžených ložisek v Malém Vrbně u Starého Města pod Sněžníkem. Ložisko je vyvinuto ve formě nepravidelné grafitové sloje, uložené v krystalických horninách Velkovrbenské série. Jde o tzv. grafitové souvrství v těsné stratigrafické blízkosti krystalických vápenců a grafitických břidlic.
Ložisko grafitu je silně tektonicky porušeno, a to jak intenzívním tektonickým prohnětením a vyválcováním, tak mladší příčnou tektonikou. Mocnost ložiska je proto velmi variabilní od jednoho do několika metrů. Úklon grafitových slojí kolísá mezi 10° – 50° a je tvořen grafitem měkkým tektonickým s obsahem C. graf. do 50% a S do 7%. Lokálně je sloj znečistěna závalky kvarcitů, vápenců nebo pyritickými grafitickými břidlicemi. V podpovrchové části je ložisko zkvalitněno oxidací, a to s obsahem až do 55 % C. graf. a 0,1 – 3 % S. Směrem do hloubky je ložisko zvodnělé a značně tektonicky porušené.
Na ložisku ukončil v roce 1966 Geologický průzkum, národní podnik Ostrava, závod Rýmařov vyhledávací geologický průzkum. Ve výpočtu zásob z roku 1967 bylo vyčísleno celkem 52 kt geologických zásob.
Ložisko bylo otevřeno dvěma štolami, které zároveň tvořila těžební patra, štola Bohumil = 0. patro (894 m n.m.), štola Antonín = 2. patro (862 m n.m.). Důvodem likvidace bylo vytěžení ložiska. Plán OPD byl zpracován na léta 1967-70, t.j. na celou životnost ložiska. Po vytěžení dobyvatelných zásob v roce 1970 byla těžba na ložisku ukončena a v roce 1971 se přikročilo k likvidaci.
