Dne 28. března 1971 došlo na Dole Jindřich II ve Zbýšově v ranní směně ke smrtelnému úrazu zkušeného jámového horníka a také záchranáře.
Postižený měl za úkol ještě s dalšími dvěma spolupracovníky odebírat v náraží na XI. patře kolejnice dopravované pomocným těžním zařízením.
Hlavní jáma Jindřich, kde došlo k úrazu, byla vyhloubena ve světlém průměru 6 m. V úrovni XI. patra byl profil jámy uzavřen téměř ze tří čtvrtin pevným povalem. Otvory v povalu byly pouze v místech pomocného těžení.
Dopravované kolejnice byly zavěšovány pod klecí a uchyceny pomocí třmenu TH výztuže k řetězu. Právě při odpínání takto zavěšené kolejnice došlo k úrazu. Kolejnice se vysmekla a setrvačností vymrštěný volný konec kolejnice vyhodil postiženého, který naneštěstí pří pádu do profilu jámy proletěl právě jed ním z volných otvorů povalu.
Ihned po ohlášení této události na OBZS byla zahájena záchranářská akce. Průzkum v jámové tůni, z jejíž celkové hloubky 47 m bylo 23 m zatopeno vodou, byl bezvýsledný. Bylo zahájeno čerpání vody a současně také požádána HBZS v Ostravě o pomoc záchranářů – potápěčů.
Zásah potápěčů
Krátce před půlnocí ještě téhož dne se z Ostravy dostavila skupina záchranářů – potápěčů. V časných ranních hodinách byly již známy výsledky prvních průzkumů. Potápěči prozkoumali téměř celý profil tůně do hloubky 8 až 10 metrů, avšak bezvýsledně. Potápěči přitom narazili na řadu nepředvídaných překážek, které jednak značně komplikovaly postup potápěčů, jednak přímo ohrožovaly jejich bezpečnost.
Po poradě nařídil vedoucí likvidace havárie pokračovat v čerpání vody až do maximální možné hloubky. Jedině tak se podařilo vyprostit tělo pohřešovaného ve 14.15 hodin dne 30. března. I tento úkol byl svěřen zkušeným potápěčům z HBZS, s nimiž spolupracovali záchranáři z RUD. A byla to souhra, podle vyjádření záchranářů z Ostravy, skutečně příkladná.
Na první pohled se zdá, že akce trvala příliš dlouho a že zde nešlo o nijak závažnou ne hodu. Skutečnost je však taková, že po celou dobu prací musela být zastavena těžba celého dolu, přestože se vlastní práce prováděly jen na malé ploše 28 m2 v jámové tůni. Malá jámová tůň se však ukázala být místem, kde se mohou právě na malé ploše nahromadit nejrůznější překážky. V jámové tůni byly ještě pozůstatky po hloubení. Během provozu pak do jámy napadalo několik vozů a mnoho nejrůznějšího materiálu, které vytvořily nepředstavitelnou změť. Nakupený materiál může v některých případech vytvořit po zanesení bahnem i falešné dno, které může být pro nezkušeného potápěče v některých případech i osudným.
