3. září 1981 nastal pro celý severočeský hnědouhelný revír tragický den, kdy na hlubinném dole Pluto II v Louce u Litvínova přišlo o život při výbuchu uhelného prachu a následném požáru 65 horníků. Byla to jedna z největších hornických tragédií ve 20. století na severu Čech, při níž vedle ztráty životů a zranění horníků došlo k hmotným škodám přes 50 miliónů korun na zařízení dolu a nákladech na likvidaci následků nehody.
Dobývací prostor Dolu Pluto měl plochu 804 ha a nacházel se na katastrálním území Louka, Horní a Dolní Litvínov, Lom, Růžodol, Mariánské Radčice. Hraničil s dobývacími prostory dolů Julius III, Vítězný únor, Kohinoor a S. K. Neumann. Poslední z nich byl likvidován.
Uhelná sloj se na Dole Pluto členila na svrchní, střední a spodní lávku. Průměrná mocnost nadloží činila 233 m a byla převážně tvořeno šedivými jíly, výjimečně jílovci a dalšími pevnými horninami. Mocnost uhelné sloje kolísala od 24 do 30 m.
Těžit se zde začalo v roce 1888. V padesátých letech byl důl modernizován a v roce 1962 byla těžba převedena na nově vybudovaný Důl Pluto II. Průměrná roční těžba v letech 1975 až 1980 byla 785 000 tun. Postupně se těžba dolu snižovala. Pro zajištění těžby v roce 1981 bylo v dole v provozu 8 komorových porubů a 4 až 5 ražených chodeb v uhlí. Důl dobýval ve dvou komorových lávkách a dvou těžebních úsecích. Prvá komorová lávka byla umístěna asi 10 až 14 m pod vrchním jílovým proplástkem, druhá komorová lávka asi 21 m pod stropem hlavní sloje. V některých případech bylo nutno tuto zásadu porušit a lokalizovat porubní základny tak, aby nedošlo ke kolizi se starými opuštěnými důlními díly.
Pokud jde o výskyt plynů, byl Důl Pluto zařazen Obvodním báňským úřadem v Mostě mezi doly neplynující. Toto zařazení bylo každý rok podle výsledků analýz vzorků důlních větrů, které prováděla Hlavní báňská záchranná stanice v Mostě, OBÚ Most potvrzována. I v roce 1982, tedy po havárii, byl Důl Pluto zařazen mezi neplynující doly.
Stejně jako ostatní hlubinné doly v Severočeském hnědouhelném revíru byl i Důl Pluto zařazen jako nebezpečný výbuchem uhelného prachu. K zneškodňování uhelného prachu bylo OBÚ povoleno skrápění vodou. Jako ochrana proti možnému přenosu výbuchu uhelného prachu byly na dole používány vodní protivýbuchové uzávěry.
V roce 1981 měl Důl Pluto dvě vtažné jámy (Pluto II a jámu B) a jednu výdušnou jámu V. Další jáma byla v rekonstrukci. Na jámě V byly instalovány dva ventilátory. Jeden s objemovým průtokem 3 330 m3 • min-1 při depresi 348 Pa a druhý 4 400 m3 • min-1 při 550 Pa. V září 1981 byl v provozu výkonnější ventilátor. Ekvivalentní průřez dolu byl 3,75 m2. Pro zlepšení klimatických podmínek byly zařazeny ve větrní síti čtyři výkonné ventilátory a jeden chladič důlních větrů. Důl Pluto tvořil jednu větrní oblast, která byla rozdělena do tří samostatných větrních oddělení.
První samostatné větrní oddělení bylo tvořeno důlními díly 1. a 2. lávky IV. úseku a procházelo jím v září 1981 asi 1300 m3 • min-1. Připojen byl zkratový proud 280 m3 • min-1.
Druhé samostatné větrní oddělení bylo tvořeno důlními díly 1. a 2. lávky I. úseku. Proudilo jím asi 1500 m3 • min-1.
Třetí samostatné větrní oddělení tvořilo skladiště trhavin ovětrávané asi 920 m3 • min-1 důlních větrů.
Na dole pluto jsem se vyučil, byl jsem na intru v Meziboří ale bylo to dříve 1977-1980,
Muj tata ten vybuch tenkrat prezil
Ja faral jako záchranář Hbzs na starym Plutu, hned po vybuchu . Stálo to za hovno. Škoda těch lidi, a nikdo to nodnes!!!Čest jejich památce. Zdař bůh.
Na dole Pluto 2 jsem se vyučil v roce 1974 – 1977, a 3.9.1981 jsem měl noční směnu. Na tento den nikdy nezapomenu , protože to ani nejde . Většinu lidí co tam zůstali jsem znal . Do dneška jakekoli důlní neštěstí se mě velmy dotýká ,protože si živě pamatuji atmosféru po výbuchu. Zdař Bůch
Můj táta tam zůstal. Takže každá taková katastrofa se mě hluboce dotýká.
Můj táta na Plutu zůstal. Jakákoliv takováhle katastrofa se mě hluboce dotýká. Soustrast všem rodinám.
Můj táta byl tou poslední obětí kterou našli.Jako dítě si pamatuji ,že všichni už měli po pohřbu a my ho měli těsně před vánocemi.I když pochybuji co po taťkovi zbylo,když k nám neustále chodili muži v černých kabátech a žádaly si zubní kartáček,hřeben atd.Podle vyprávění strýce co byl BZS tak to byl masakr ,že po někom zbyli jen v uvozkách stíny.Zdař Bůh a čest jejich památce
Dobry den,já pocházím z Louky.V dobē vybuchu jsem byl na fotbalovém hrišti v Louce.Mēli hrál stará Garda s Louckym ačkem.A Pak ten vybuchu.Zústali mē tam 3 príbuzní.Čest Jejich památce.Martin Haslberger
Míra Vostarek.
Ten den jsem měl noční směnu,kousek od té chodby kde to bouchlo. Zůstal tam brácha. Jak píše Radek Balím.
Stálo to za hovno. ČEST JEJICH PAMÁTCE.
Já se vyučil na Kohinoru 1 a 2 v 1966 a Intru Meziboři (Šenbachu)
Zůstal mi tam mladý strejda Petr Kratochvíl, a plno známych.
Pamatuje tu někdo záchranáře Jiřího Kuzmu 1947 byl tam hned po výbuchu jako první četa