Úvod Doly a revíry OKD Počátky dolování a vznik Dolu Hlubina

Počátky dolování a vznik Dolu Hlubina

999
0

Důl HlubinaNa počátku osmdesátých let 18. století byla na Ostravsku nalezena ložiska uhlí v západní, střední i ve východní části revíru, ale od nálezu uhlí k jeho hospodářskému využití bylo ještě daleko. Teprve na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století si rozmach průmyslové revoluce v českých zemích, charakterizovaný mimo jiné i rychlým rozvojem Vítkovických železáren a dobudováním železnice (Severní dráhy Ferdinandovy), vynucuje rozvoj těžby uhlí. Upouští se od jeho dobývání drobnými důlními díly a přistupuje se k budování velkých dolů. A v této době se začínají psát první stránky historie Dolu Hlubina.

V roce 1842 byla založena jáma Karolina a o dva roky později, tj. v roce 1844 se začala v prostoru u tehdejšího Senného trhu (dnešních Frýdlantských mostů) hloubit jáma Šalamoun. Obě šachty měly společnou výdušnou jámu v místech kašny před dnešním Národním divadlem moravskoslezským až do roku 1884 a později až do roku 1966 bylo větrání prováděno jámou u Domu umění. Obě šachty patřily od svého začátku M. S. Rothschildovi.

Vítkovické železárny se rozrůstaly a potřebovaly stále více uhlí. Proto bylo v roce 1852 zahájeno hloubení jámy Hlubina a již o pět let později bylo vytěženo první uhlí z hloubky 97 metrů. Spojením kapitálu vídeňského bankovního domu Rothschildů a obchodníků s uhlím bratrů Guttmanů vzniká v roce 1873 Vítkovické horní a hutní těžařstvo a této společnosti patřily všechny uvedené doly. V roce 1891 k nim přibyla „Nová jáma“ (dnešní Důl Jeremenko), založená v jižní části obce Vítkovice, která začala těžit v roce 1896, kdy byla přejmenována na jámu Louis. Důl Alexander byl nejmladší. První uhlí začal dávat v roce 1898. Původním majitelem byl rakouský stát, který později přenechal důl Severní dráze. V roce 1926 byl připojen k Dolu Hermenegilda (bývalý Důl Zárubek).

Těžba uhlí na všech dolech postupně rostla, takže na přelomu 19. a 20. století se pohybovala roční těžba na Dole Šalamoun mezi 280-370 tisíci tun, na Dole Hlubina mezi 200-280 tisíci tun a na Dole Jeremenko kolem 100 až 130 tisíc tun uhlí. Na těchto úrovních se udržoval objem těžby v podstatě také v období 1. světové války s výjimkou dalšího rozvoje těžby na novém dole (Jeremenko), kde objem vytěženého uhlí vzrostl až 250 tisíc tun.

V posledním roce války těžba uhlí na všech dolech značně poklesla a na nízké úrovni se udržovala i v prvních letech existence Československé republiky. Teprve v roce 1923 začíná období konjunktury zakončené již v roce 1930 velkou hospodářskou krizí. V roce 1931 byla těžba uhlí na Dole Šalamoun zcela zastavena, horníci propuštěni a důl připojen k Hlubině. Na dolech Hlubina a Jeremenko dochází ke značnému omezení výroby. Teprve příprava na 2. světovou válku podnítila další prudký růst těžby uhlí a v roce 1939 byla obnovena těžba na Dole Šalamoun.

Šestiletá éra nacistické okupace zaměřila všechno na dosažení maximálních těžeb, ale za cenu nadměrného opotřebení mechanismů a doslovného drancování nerostného bohatství země. Proto v letech 1942-1944 bylo na všech dolech dosaženo maximální hranice těžby převyšující na Dole Šalamoun 140 tisíc tun, na Dole Jeremenko 530 tisíc a na Dole Hlubina dokonce více než 800 tisíc tun uhlí za rok.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.