Úvod Důlní neštěstí, nehody, havárie Výbuch uhelného prachu na Dole Kolumbus v Záluží u Mostu 7. září...

Výbuch uhelného prachu na Dole Kolumbus v Záluží u Mostu 7. září 1964

2142
8

K výbuchu došlo dne 7.9.1964 ve 2. lávce II. úseku východního pole Dolu Kolumbus a o život při něm přišlo celkem šest osob a další dva byli těžce zraněni.

Vyšetřováním příčin byla pověřená komise odborníků jmenovaná předsedou vládní komise pro bezpečnost v hornictví. Podle jejího nálezu byla východní chodba vystrojena ocelovou výztuží obloženou železobetonovými pažnicemi. Výztuž této chodby byla z větší části demolována a vykloněna směrem ke 4. stanici. Přilehlá trafostanice byla výbuchem zcela rozmetána a účinky tlakové vlny směřovaly proti vtažným větrům (obvyklý jev, kdy výbuch spotřebovává kyslík a „jde“ si pro něj naproti, podobně jako v plně naložených kamnech). Objekty sloužící k izolaci větrních proudů byly zcela demolovány a dveře vyraženy směrem k trafostanici. Výdušná chodba 2310 měla dřevěnou výztuž zcela zdemolovanou a účinky tlakové vlny směřovaly rovněž po směru větrů.. Na 2. pase byly zjištěny účinky šlehu plamene a nalezena papírová požárnická tabulka silně ohořelá, u stropu chodby byly rovněž nalezeny stopy ožehnutí. Na komoře č. 18 nebyly zjištěny zvláštní známky výbuchu až na porubový reflektor, jenž se bez utrženého kabelu nacházel uprostřed komory. V porubu byl dále nalezen žebřík a přílba jednoho z postižených havířů.

Na základě postupného zjišťování účinků výbuchu podle směrování úklonů výztuže chodeb po směru tlakové vlny bylo zjištěno, že místem iniciace výbuchu je kříž chodby 239-00 s porubní chodbou č. 19. Na tomto kříži byla také nalezena stykačová skříň vyrobená na závodě, která ležela v pravém boku chodby. Vnitřek skříně byl silně demolován a víko skříně bylo nalezeno ve vzdálenosti 14 m proti směru chodu pásu zohýbané s roztrženými závěsy pantů a vyboulené ven. Na základě tohoto zjištění bylo možno naprosto přesně stanovit, že k výbuchu došlo v této stykačové skříni.

Komisi zbývalo zjistit, zda došlo k výbuchu metanu nebo zda šlo o zapálení a výbuch uhelného prachu. Přitom se zjistilo, že v celém dolovém poli nebyli nikdy zjištěny koncentrace CH4 větší jak 0,4%, a to ani při poklesu barometrického tlaku. Předmětný úsek byl větrán samostatným vydatným větrním proudem, jenž byl bohatě předimenzován. Místa ve stropu, kde by se mohl metan hromadit nebyla rovněž nalezena a rozbory vzorků vzdušin z komory č. 18 a chodby č. 19 nevykazovaly vyšší hodnoty jak 0,4 % metanu. Byla zkoumána i možnost případného náhlého vytlačení metanu ze stařin sousedního Dolu Vítězný únor vlivem zatížení při sypání převýšené dolnojiřetínské výsypky, avšak i tato možnost byla vyloučena. Na základě tohoto ověření dospěla komise k názoru, že výbuch metanu nepřichází v úvahu.

Při zvažování možnosti výbuchu uhelného prachu byly provedeny nové laboratorní zkoušky na jeho výbušnost a vznětlivost ve VVUÚ v Radvanicích a přitom bylo zjištěno, že jde o prach vysoce výbušný i vznětlivý. Navíc bylo dalšími rozbory zjištěno, že v revíru prakticky neexistuje důl bez nebezpečí výbuchu uhelného prachu. Podle všech zjištění nakonec komise dospěla k názoru že :

a) výbuch na Dole Kolumbus nutno charakterizovat jako lokální výbuch uhelného prachu, jenž byl iniciován elektrickým proudem v nalezené stykačové skříni.
b) vlastní výbuch se omezil pouze na postižený úsek vymezený vodními uzávěrami, přes které výbuch nepřešel do dalších částí dolu.
c) další omezení šíření výbuchu uvnitř úseku bylo způsobeno důkladným zneškodňováním uhelného prachu postřikem vodou, takže uhelný prach ve spodních částech chodeb měl vysokou vlhkost a ztrácel schopnost vybuchovat. Na výbuchu se pak prakticky podílel jen jemný uhelný prach nacházející se v horních částech chodeb, jenž směrem k porubu č. 18 vyhořel. O vyhoření uhelného prachu svědčí i vysoký obsah karboxylhemoglobinu v krvi obětí zjištěný u nich při soudní pitvě.

8 KOMENTÁŘE

  1. 7.9.2014 uplynulo 50 let od důlního neštěstí na Dole Kolumbus v Záluží u Mostu.Prosím všechny havíře a příznivce věnujte tichou vzpomínku na naše kamarády,kteří před 5O ti lety zahynuli na této šachtě.Zdař Bůh.0e82c2

  2. Učil jsem se v Meziboří.První ročník (1962-63) jsem absolvoval na dole Kohinoor 2 v Mariánských Radčicích.Na povrchu.Druhý ročník (1963-64)jsem fáral jako učeň právě na dole Kolumbus.Třetí ročník jsem strávil v letech 1965-66 na dole Zdeněk Nejedlý.Vyučen s vyznamenáním.Pak dva roky vojny a poté jsem ještě do roku 1972 pracoval na Z.Nejedlém.Rád na ty roky vzpomínám.

  3. Zdař Bůh.Pane Milane moc vám děkuji za příspěvek.Je jen škoda ,že na hornické učně si již tak nepamatuji.Já jsem nejdříve na Kolumbusce fáral do Nového pole a potom Kníže nebes.V pozdějším životě jsem se setkal bývalým trestancem ,který nuceně také fáral na dole Kolumbus a rád na nás havíře vzpomínal v dobrém.

  4. My horničtí učňové jsme měli vše zdarma – uniformy,jídlo,zkrátka všechno.Na Kolumbusu jsem byl jen pouhý rok,ale i po tolika letech na něj mám kladné i když matné vzpomínky.Škoda jen,že ze všech těch šachet v SHR existuje tak málo fotek.Srdečně zdravím.

  5. Po těch letech si už nejsem moc jistej,ale vím,že nás měli na praxi pánové Robejšek a Podroužek.Fajn chlapi,měli jsme je rádi.Nevím už jestli to bylo na dole Kolumbus nebo Zdeněk Nejedlý.Druhý a třetí ročník.V prvním jsme byli na Kohinoor 2 na povrchu a tam jsme měli mistra Svobodu.Říkali jsme mu Liberty.Nevím jestli někdo z nich ještě žije.Muselo by jim dnes být tak devadesát let.

  6. Zdař Bůh,já jsem se učil jen na dole Kolumbus 1957-1960.Hlavní mistr učňů se jmenoval pan Brož a hned v prvém ročníku jsem od něho obdržel za odměnu knihu básní z hornického prostředí a jsem náležitě na ní hrdý a mám jí dodnes.Pro kluka ,který tehdy patřil na základní škole podle tehdejších pedagogů mezi nejhorší a hlavně,že mohli poslat do hornictví zase jeden kus to bylo odměna veliká a povzbuzující.Moc děkuji havířům za to,že mě dali školu života.Dnes již 11 roků v důchodu.Moc rád vzpomínám.

  7. V prvním ročníku na dole Kohinoor 2 jsme měli hlavního mistra pana Trefného ( myslím si to),z našeho pohledu už starší pán menší postavy.Rozdělil nás na pracoviště – někteří na dřeviště,jiní do kovárny,a tak různě.Bylo to tam tenkrát dost provizorní i ta naše šatna.Opékali jsme si salám v papíru na kulatých radiátorech parního topení.To byla dobrota.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..