Dne 21. října 1966 došlo na Dole Alexander k výbuchu metanu, který si vyžádal 4 oběti na lidských životech.

Ohnisko výbuchu bylo v ústí nově raženého předku č. 59 5782, ve sloji Thea, který od zhlaví svážné 59 7781 byl vzdálen teprve 3 metry.

Chodba od zhlaví svážné na druhou stranu byla rozšířena a zabudována ocelovou výztuží do vzdálenosti 44 metrů od svážné a dále byla silně potlačena až k porubu 1781, který byl mimo provoz.

Ve svážné a na dělicí chodbě byl položen elektrický kabel k pohonu hřeblového dopravníku. Ve výklenku nad zhlavím svážné byl el. stykač. Při trhací práci v předku nebyl elektrický proud vypnut.

Větraní

Svážná 59 7781 a dělicí třída 59 5781 byly větrány lutnami sacím větráním. Separátní větrání bylo v provozu i potom, když při proražení dělicí chodby do starého porubu 1781 bylo dosaženo větrních průtahů tímto porubem k 7. patru.

Část větrů byla odsávána lutnovým tahem na třídu 935 na 8. patře. Nově ražený předek, ve kterém byla prováděna trhací práce a výklenek, ve kterém byl stykač, byly větrány difúzí.

Výbuch metanu

Těsně před okamžikem nehody byla v předku provedena trhací práce v uhlí. Vznik nehody je možné vykládat tak, že při trhací práci došlo odmrštěnou horninou k poškození nekrytého elektrického kabelu. Kabel byl od místa trhací práce vzdálen 5 metrů. Porušení kabelu mohlo vyvolat elektrickou jiskru, která by zapálila metan.

Při výbuchu bylo tlakovou vlnou a tepelnými účinky zasaženo devět horníků. Sedm z nich bylo popáleno, jeden byl pouze mechanicky poraněn a jeden byl poraněn smrtelně.

Během pěti dnů po výbuchu zemřeli další tři popálení v nemocnici.

Všichni postižení se nacházeli v blízkosti místa výbuchu, jeden byl, zřejmě jako hlídka, pod porubem 1781, ostatní byli pod svážnou nebo v její spodní části.

Výbuch metanu byl celkem malého rozsahu a v nejbližších důlních dílech se projevily jen slabé účinky tlakové vlny. Ve svážné bylo shozeno několik stolů prachové uzávěry a pod svážnou bylo 5 důlních vozů vyhozeno z kolejí.

Zásah čet

V době, kdy pronikly čety až do raženého předku, byly až ke svážné stále ještě kouře, viditelnost byla snížena na 8-10 metrů. Zamořeny byly všechny přístupové cesty od centrální svážné ve sloji Pipin, v části překopu a také na přilehlé třídě 935. Koncentrace CO zde byla po příchodu čet 0,030 proc. a vzduší se postupně vyčistilo až po desáté hodině.

V samotném nově raženém předku bylo čisto již v 10.30 hodin, tedy asi 1 hod. po explozi. Teplota zde dosáhla 31 stupňů Celsia.

Známky po šlehnutí plamene byly asi do jedné třetiny svážné směrem k 8. patru.

Po poskytnutí první pomoci a vyproštění postiženého zajistili záchranáři, aby v celé oblasti nebylo nic měněno.

Akceschopnost čet

Ačkoliv nebylo nutné použít značnějšího počtu záchranářů, byla vyhlášena pohotovost záchranářů v OKR v tzv. 3. okruhu. V 11.00 bylo již k dispozici 118 záchranářů a další byli odvoláni, protože ani ze zásahových čet nebyly všechny použity.

Znovu se prokázala účelnost stálých záchranářských hlídek, které velmi pohotově byly dopraveny z mateřských závodů.

Závady akce

Nelze si zastírat, že akce měla své stinné stránky.

Jako doprovod s povrchu na místo nehody byl s četami vyslán nezáchranář, který novic zavedl čety k zásahu z nevhodné strany.

Velmi závažnou závadou bylo, že v místě nehody nebyl vypnut elektrický proud. Vzhledem k tomu, že nad zhlavím svážné opět stoupala koncentrace metanu, byli záchranáři při průzkumu velmi vážně ohroženi. Záchranáři na závadu včas upozornili, ačkoliv vypnutí proudu by mělo být podle havarijního plánu zcela samozřejmé.

Odvolaní horníci i postižení nepoužili sebezáchranné přístroje, ačkoliv procházeli zamořenou oblastí.

Při odvolání celého osazenstva dolu merkaptanovou signalizací opomněl jeden z vedoucích pracovníků závodu upozornit na dva své podřízené, kteří pracovali mimo dosah aromatické signalizace.

Žádná ze závad naštěstí nevedla k další nehodě nebo k dalšímu zhoršení situace. Přesto však jsou tyto závady poučné pro všechny. Všechny dokazují, že znalost havarijního plánu, znalost povinností každého jednotlivce a přesnost splnění předem stanovených úkolů jsou jedním ze základních předpokladů bezpečné likvidace nehody.