Při návštěvě březohorského rudního revíru v lednu r. 1978. bylo profáráno 2. patro dolu Ševčiny, kde byla předběžně zkoumána možnost zachování podzemní části dolu do hloubky asi 100 m. Zde měla být zřízena poměrně jednoduchými úpravami obchůzka pro účastníky prohlídek hornického muzea i pod zemí na úrovni Dědičné Štoly. Otázkou byla pouze nezbytná úprava této podzemní trasy spolu s nutným vybavením fáracího zařízení Ševčínskou jámou, povolením jízdy na laně od příslušného OBÚ, zajištěním bezpečnosti práce a nezbytným technickým dozorem. Ovšem tento počin nebyl nakonec realizován.
Uzavřením březohorského rudního revíru skončilo jedno období lidské činnosti v této oblasti. Pracující z březohorských dolů se rozešli a našli uplatnění v dalších výrobních oborech. Po skončení likvidačních prací byla většina důlních pracovníků převedena na těžbu rud v okolí Příbrami. Otvírka dolu v Krásné Hoře i následná těžba Sb, Au rud a tohoto ložiska potřebovala kvalifikované pracovníky. Další uplatnění pro ostatní zaměstnance z revíru zajistila i velká výstavba strojírenského závodu, situovaného v nejbližším okolí dnešního báňského provozu.
Skončilo tedy jedno se slavných období hornictví na Březových Horách. V revíru, který byl v historii těžby barevných kovů mimořádně významný. Podrobným zhodnocením celé dlouhé hornické činnosti se zabývala i historická sekce, pořádaná v rámci mezinárodního symposia „Hornická Příbram ve vědě a technice” v Příbrami. Naposledy se sešli všichni ti, kteří v tomto revíru pracovali, a kteří k němu měli úzký vztah, ke společné prohlídce celého revíru. Naposledy se roztočila kola na těžních věžích starých hlubinných dolů. A tak tedy jen hornický skanzen a pamětní medaile spolu s dokumentačním materiálem budou navždy připomínat práci, sílu a umění našich horníků.
