V devadesátých letech 19. století působila v severočeském hnědouhelném revíru řada soukromých těžařských společností. V té době pronikl na Mostecko státní c.k. kapitál, v jehož režii byly založeny doly Julius I v Mostě, Julius II v Horním Jiřetíně, Julius III v Kopistech, Julius IV a v roce 1900 Julius V v Souši, s pobočným závodem a od roku 1901 samostatným dolem Hedvika v Ervěnicích.
Dolové pole nového státního podniku hraničilo na severu s hlubinným, později i povrchovým dolem Fortuna tehdejší Severočeské uhelné společnosti a na jihu s hlubinným dolem Robert (předchůdce lomu Jan Šverma) společnosti Britannia. Dolové pole tvořené důlními mírami Hedvika I – XXXII a Helena I – VIII a 1 – 8, bylo (s výjimkou důlního pole jižně od silnice Komořany – Ervěnice, které bylo určeno pro hlubinnou těžbu) určeno pro povrchové dobývání hnědého uhlí v prostoru kolem bezeslojné podložní elevace, severovýchodně od města Ervěnice.
S výstavbou dolu se začalo v roce 1901. Pro budoucí těžbu se ihned zahájila ražba štoly v délce asi 500 m, ze které byla vedena těžná třída až k místům, kde byl založen lom č. I, na který později navázal lom II. Postupně bylo postaveno seřaďovací nádraží s přípojnou vlečkou do stanice Dřínov, kotelna a elektrárna s generátory na střídavý proud o výkonu 2×140 kW, třídírna uhlí s rošty Briart-Rost a Coxe Rötter a 150 m dlouhý ocelový, příhradový šikmý most pro vytahování důlních vozíků s uhlím.
Těžní štola byla vybavena řetězovým dopravníkem, poháněným motorem o výkonu 40 koňských sil. Lanová dráha u překopu byla vybavena systémem Heckel. Čerpání vody bylo prováděno jednou rychlopumpou systému Riedler s výkonem 1000 l/min. Větrání štoly a překopu zajišťovala ventilační šachta vybavená ventilátorem Schiele o výkonu 1 500 m3.min-1.
Následně byly postaveny administrativní budovy, cáchovna, kovárna, zámečnická dílna, truhlárna, stanice první pomoci a obchod. Pro rodiny úředníků byly postaveny dva jednopatrové domy, pro rodiny dozorců tři domy, z nich každý pro dvě rodiny a pro rodiny dělníků dva domy, každý pro čtyři rodiny.
Vlastní těžba uhlí postupovala od otvírky v severovýchodní části dolového pole po směru hodinových ručiček zprvu jižním, později západním směrem okolo již zmíněné podložní elevace.
Uhelný lom Hedvika I, jak již bylo uvedeno, byl otevřen v r. 1901 východně od podložní elevace bezeslojného území. Štolou a směrným překopem bylo rozfáráno důlní pole směrem k obci Komořany. Těžba byla prováděna výhradně ručně. Skrývka i uhlí byly dobývány postupem od východu k západu. Uhlí bylo těženo „mlýnkováním“, překopem lanovkou dopraveno ke spodní stanici řetězového dopravníku a tímto dopravníkem vedeným ve štole přemístěno na třídičku. Těžba skrývky byla prováděna ručně nasmlouvanými stavebními firmami.
Za pozornost stojí, že již v prvém roce 1901 vytěžil důl 18 000 t uhlí a 153 375 m3 odklizu, ve druhém roce své existence 1902 pak 74 084 t uhlí a 165 500 m3 skrývky.
Uhelné zásoby lomu I byly dotěženy v roce 1909. Celkově zde bylo vytěženo 2 001 741 t uhlí a 1 727 831 m3 nadloží.
Východně od lomu I byl v letech 1908-1915 obdobně rozfárán a vytěžen lom Hedvika II. Postupy lomu východním směrem dosáhly okolo roku 1915 hranice dolového pole dolu Fortuna u obce Komořany. Vyuhlený prostor byl plynule zasypáván vnitřní výsypkou (v průběhu II. světové války byl na části této vnitřní výsypky postaven zajatecký pracovní tábor a část Krušnohorských strojíren Komořany). Skrývka byla i nadále těžena ručně soukromými firmami. V různých obdobích tak na skrývkách pracovaly čtyři firmy, zpravidla střídavě, dvě i tři na různých úsecích skrývky, vymezených kontrakty. Z prostoru lomu II bylo vytěženo celkem 2 888 145 tun uhlí a 3 624 027 m3 odklizu.
Jižně od lomu II byl v roce 1914 zahájen provoz lomu Hedvika III, nazvaného východní lom. Tento lom byl omezen na jihu silnicí Ervěnice – Komořany a na severu vyuhlenými lomy I a II. Rozloha lomu III s 30 m mocnou slojí byla na tehdejší dobu značná a proto příznivá pro nasazení prvého parního lopatového rýpadla na těžbu uhlí v r. 1916. Díky tomu lom ve třetím roce své existence, tj. v r. 1916 vytěžil již 523 620 t uhlí.
Na skývce bylo v roce 1918 nasazeno parní korečkové rýpadlo, byla zavedena úzkorozchodná kolejová doprava s výklopnými vozy taženými parními lokomotivami. Důl tehdy již měl vlastní kotelnu a elektrárnu, dobře vybavené dílny a zaměstnával až 680 zaměstnanců. U smluvních firem na skrývce pracovalo dalších cca 250 zaměstnanců. Pracovalo se v hodinových ranních a nočních směnách. Lom III tak přešel v r. 1918 do nově vzniklého Československa optimálně rozfárán a materiálně i personálně vybaven. Lom Hedvika III byl vyuhlen v r. 1929.
Lom Hedvika IV, zvaný západní lom, byl otevřen v roce 1919. Postupy lomu IV západním směrem dosáhly v roce 1931 hranice města Ervěnice. Na odklizu skrývky byla nasazena dvě parní rýpadla značky Menck & Hamrock o výkonu 120 m3 za hodinu. Lom v r. 1930 vytěžil 1 229 500 t uhlí.
Těžené uhlí z lomů III a IV o průměrné výhřevnosti okolo 3 200 kcal/kg (13,4 MJ/kg) bylo nabídnuto za cenu 6,0 Kč/q do výběrového řízení státní komise pro plánovanou výstavbu nové parní elektrárny. Rozhodnutím této státní výběrové komise byla na bezeslojném území podložní elevace zahájena v roce 1923 výstavba ervěnické elektrárny o plánovaném výkonu 3×15 MW. Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1926 a v roce 1932 byla rozšířena o 1 blok 25 MW. Pro dodávky uhlí do ervěnické elektrárny ze sousedního dolu Robert (pozdější J. Šverma) byla dolní stanice řetězového dopravníku propojena překopem s důlními díly dolu Robert.
Severním postupem lomu IV a postupným zahlubováním byl lom IV propojen v letech 1936-37 do lomu Hedvika V.
Lom Hedvika V, zvaný Bělské pole, byl otevřen v roce 1930 severně od podložní elevace bezeslojného prostoru. Uhelná sloj v tomto lomu prudce zapadala k severovýchodu. V důsledku toho musela být postavena druhá sekce řetězového dopravníku a nakonec vedle těchto dvou byl postaven ještě nový „řetězák“. Uhlí bylo po natěžení nejprve přepravováno lanovkami, později úzkorozchodnou tratí ke spodní stanici tohoto řetězového dopravníku.
Z lomu Hedvika V se po roce 1937 rozvinul lom Hedvika VI, který se postupným vývojem rozšířil až do dnešního tvaru velkolomu Československé armády. V posledním roce před okupací pohraničních oblastí ČSR, tj. v r. 1937 lom vytěžil 1 419 600 t uhlí, což představovalo až do r. 1955 nejvyšší dolem Hedvika dosaženou těžbu.
