Výbuch metanu a uhelného prachu, kvůli kterému 22. března 1977 na Dole Čs. armády v Karviné zahynulo 31 horníků, patří k nejhorším poválečným důlním neštěstím v českých zemích. Katastrofa přitom přišla jen necelého čtvrt roku poté, co při podobném výbuchu zemřelo v Dole Staříč dokonce 43 havířů.
Zatímco tam byl jasným viníkem střelmistr, který před odstřelem nezajistil odstranění metanu, příčin neštěstí na Dole ČSA bylo více a jednalo se o řetěz nešťastných náhod. V dole, který se jako řada dalších v okolí vyznačoval zvýšenými koncentracemi metanu, sice bylo zavedeno odvětrávání, to ale někde nebylo dostatečné účinné. Zejména v místech, kde kvůli geologickým zlomům plyn do důlních chodeb pronikal ve zvýšené míře.
Navíc krátce před neštěstím se z důlního vlaku vysypávalo uhlí, což v podzemí nebezpečně zvýšilo koncentraci uhelného prachu. Pak už jen stačilo, aby střelmistr čtvrt hodiny před osmou večer v jedné z nových chodeb odpálil nálož.
