Před 25 lety byla ukončena těžba černého uhlí v ostravské dílčí pánvi Ostravsko-karvinského revíru na posledním činném Dole Odra v Ostravě, který je v současnosti ve správě odštěpného závodu ODRA státního podniku DIAMO. Ostravská dílčí pánev (dále ODP) Ostravsko-karvinského revíru (dále OKR) je jeho západní částí, která na východě sousedí s petřvaldskou dílčí pánví a je rozdělena do osmi dnes již převážně zrušených dobývacích prostorů (Přívoz, Mariánské Hory, Svinov, Slezská Ostrava I, Slezská Ostrava III, Vítkovice, Heřmanice a Michálkovice). Celková rozloha dobývacích prostorů v ODP je 111,3 km2 a jsou situovány na katastrálních územích městských částí statutárního města Ostrava, města Rychvald a obcí Ludgeřovice a Vrbice.
Prvním ověřeným a přesně lokalizovaným místem nálezu kamenného uhlí v ODP byl jeho objev ve Slezské Ostravě v lokalitě Burňa v roce 1763. Pravidelná těžba byla v ODP zahájena již v 80. letech 18. století, kdy byly také propůjčeny první důlní míry. Průzkum prospektorům usnadňovaly zejména četné výchozy uhelných slojí až na povrch (tzv. karbonská okna). Rozvoj hornické činnosti v 18. a 19. století v ODP ovlivnili nejvíce podnikatelé z hraběcího rodu Wilczků, knížecího rodu Salmů, Rakouská báňská a hutní společnost, Severní dráha Ferdinandova, Těžířstvo bratří Kleinů, Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo, Těžířstvo Vondráček a spol. a především Vítkovické horní a hutní těžířstvo (Rothshildové). Po roce 1945 začal v ODP doly zakládat i československý stát. Posledním dolem, který zde byl založen v roce 1963, byl Důl Rychvald v Rychvaldě. Postupně bylo na území ODP za více než 200 let vyhloubeno celkem 316 jam a vyraženo 62 štol. Dobývací práce probíhaly nejprve v tzv. mělkých dolech a cca od poloviny 19. století i v dolech hlubinných. Kvalitní černé uhlí se dobývalo ve všech dílčích vrstvách ostravského souvrství (členěno shora dolů): porubské vrstvy, jaklovecké vrstvy, hrušovské a petřkovické vrstvy. Dobývací práce byly realizovány na jednotlivých dolech od povrchu až do hloubky 1 350 m pod povrchem (Důl Bezruč ve Slezské Ostravě). Razicí a zejména dobývací práce probíhaly zpočátku převážně ručně nebo pomocí trhací práce, od počátku 20. století byla postupně zaváděna mechanizace. V ražbách byly nasazovány nakladače a razicí kombajny domácí i zahraniční produkce. Dobývání pak začaly ulehčovat brázdicí stroje, kombajny, pluhy a škrabáky. S ohledem na vysoký podíl nízkých slojí (dobývaly se sloje o mocnosti již od 0,4 m) v ležmém až strmém uložení (0 až 90 stupňů) a četnou tektoniku činil podíl těžby z ručních porubů v ODP ještě v 90. letech 20. století až 50 %. Za více než 200 let zde bylo vytěženo celkem cca 450 milionů tun černého uhlí. Nejvyšší těžby v ODP bylo dosaženo v roce 1940, kdy bylo vytěženo celkem 6,712 milionů tun. Uhlí z ostravských dolů na rozdíl od karvinských dolů bylo převážně koksovatelné až antracitické. Nevýhodou, s ohledem na uvedené složité úložní poměry, byly vyšší náklady na těžbu. To bylo také po roce 1989 hlavním důvodem postupného útlumu těžby a následně likvidace dolů. Ještě v roce 1990 pracovalo v ODP na čtyřech důlních odštěpných závodech OKD, a. s., (Důl Jan Šverma, Důl Heřmanice, Důl Ostrava a Důl Odra) celkem 19 953 zaměstnanců na 19 činných lokalitách (závodech) s 36 provozovanými jámami. Celková těžba v ODP v roce 1990 činila 2,912 milionů tun uhlí. K ukončení těžby v ODP došlo na základě schváleného útlumového programu dne 30. června 1994 na odštěpném závodě ODRA (závod 1 – Přívoz) vytažením posledního důlního vozíku.
Během existence hornické činnosti v ODP došlo k mnoha mimořádným událostem (výbuchy a vzplanutí metanu, samovznícení, zápary, požáry, průvaly vod, důlní otřesy, závaly atd.), při kterých přišly o život stovky pracovníků. Z hlediska počtu obětí byl nejtragičtější výbuch důlního plynu 29. července 1867 na Dole Hlubina v Moravské Ostravě, kdy zahynulo 64 horníků.
V současné době je technická likvidace dolu a povrchu v ODP dočasně ukončena a bude pokračovat až po ukončení čerpání důlních vod, které je součástí ochrany ložiska černého uhlí v karvinské dílčí pánvi Ostravsko-karvinského revíru. Sanace a rekultivace území dotčeného těžbou zde budou probíhat ještě mnoho let. Hornickou slávu, kromě činného areálu vodní jámy Jeremenko v Ostravě-Vítkovicích, připomíná areál Hornického muzea na Landeku v Ostravě-Petřkovicích, muzeum na Dole Michal v Ostravě-Michálkovicích, Důl Hlubina v Moravské Ostravě a také několik samostatných památkově chráněných jámových budov s těžními věžemi a účelových objektů – koupelny, strojovny, kočárovny atd., které jsou rozptýleny po celém území Ostravy.
