Závod Hedvika (dříve Důl Albrecht, Albrechtova jáma či Albrechtschacht) byl spojen vlečkou 2,7 km dlouhou s Albrechtovou vyhýbkou na dráze Ostrava-Doubrava a dále lanovou drahou s blízkou jámou Pokrok.
Závod byl založen v roce 1872 a přešel z majetku arcivévody Albrechta, později arcivévody Bedřicha do vlastnictví Báňské a hutní společnosti. Důlní pole se skládalo v roce 1928 ze dvou jednoduchých, 23 dvojitých důlních měr a 11 přebytků, vlastní důlní pole měřilo 247 ha, 98 arů a 30 m2, pronajaté důlní pole měřilo 179,10 ha. Závod měl dvě těžní a dvě větrní jámy :
Těžní jáma č. 1 založená roku 1872 měla hloubku 390 m
Těžní jáma č. 2 založená roku 1917 měla hloubku 460 m
Větrní jáma č. 1 založená roku 1872 měla hloubku 322 m
Větrní jáma č.1 založená roku 1889 měla hloubku 309 m
V roce 1928 se dobývalo zčásti pilířováním na zával, zčásti stěnováním na čtyřech patrech ve 14 slojích až 120 cm mohutných. V provozu v dole bylo 211 sloupových šramaček, 5 pojízdných šramaček, 221 vrtacích kladiv, 194 sbíjecích kladiv, 14 benzínových lokomotiv soustavy Deutz, 145 konveyorů se žlaby celkové délky 10,5 km, 3 lanovky v délce 880 m. K dopravě v dole sloužilo 2060 důlních vozíků na uhlí a 143 vozíků na kámen.
V prvém roce po zahájení těžby roku 1879 činila roční těžba 3 500 tun, roku 1886 již 101 500 tun, roku 1909 se těžba zvedla na 315 800 tun a vrcholu dosáhla v roce 1926 při 508 000 tunách. V roce 1927 pak těžba klesla na 488 000 tun. Po zrušení třídírny v roce 1915 je veškeré uhlí vytěžené na Hedvice dopravováno lanovou drahou na Důl Pokrok do zdejší třídírny a prádla.
V roce 1928 bylo v závodě zaměstnáno 5 inženýrů, 21 povrchových a 49 důlních úředníků, 15 dozorců, 335 povrchových a 1 217 důlních pracovníků.
V roce 1949 se stal kolektiv Dolu Hedvika poprvé držitelem nejvyššího hornického vyznamenání Standarty K.G.
Roku 1953 došlo ke sloučení Hedviky s Pokrokem v jediný Důl Julius Fučík. Hedvika se po připojení stala závodem 2.
